Zprávy 7-8 / 2013

Paní Janě je 66 let. Žije sama a pouze pravidelně dochází za svou matkou trpící Alzheimerovou chorobou. Paní Jana má malý důchod a stále nevychází s penězi. Bydlení v dvoupokojovém bytě je pro ni příliš nákladné, musela si dokonce vzít půjčky. Péči o svou matku už přestává zvládat a neví si rady. Obrátila se proto na Poradnu Národní rady osob se zdravotním postižením ČR (dále NRZP ČR) pro Pardubický kraj, kde ji poradkyně informovala o možnosti požádat úřad práce o příspěvek na bydlení. Dále se v poradně dozvěděla, že její maminka může pobírat příspěvek na péči a další dávky a že z tohoto příspěvku mohou být pro ni hrazeny i služby . Dostala kontakt na pečovatelské služby, které působí v místě bydliště matky. Byla informována o možnostech umístění matky do domovů pro seniory. Právník poradny jí bezplatně poradil, jak řešit…

Velmi mne jako rodáka z Pardubiček zaujal článek pana Františka Hlubockého Podzimní výšlap 2012 v čísle 3–4/2013. Vzal jsem foťák a protože jsem v oné lokalitě byl naposledy v roce 1949, žasnul jsem hned za hřbitovní zdí. Divoká příroda bez zásahu člověka jen se zbytky ohňů bezdomovců a „vybydleným“ strážním domkem. A fascinující pohled z výšky mostního pilíře do míst, kde kdysi byla velká vodní plocha a nyní se tu Chrudimka jen stěží prodírá džunglí vegetace. Pohled z téhož mostního oblouku v roce 1937, kdy jsem na vojenské cvičiště Na Sutinách chodil jako pětiletý v zimě sáňkovat pod strážní domek a v létě se učil plavat v Chrudimce o kousek dál po proudu, byl podstatně jiný. Chrudimka, jak dokládají i mapy, směrem k vojenské plovárně dosahovala šířky až 50 metrů, vojenský bagr stále čistil dno, břehy byly široké, travnaté,…

Městské zřízení a „Majestáty“ Zeptáme-li se na právní ponaučení, která měli k dipozici naši předkové v 16. století, nebude pro nás jistě překvapením, že jedny z prvních jsou spojeny s rodem pánů z Pern štejna. Poměrně nevýznamné Pardubice se díky panu Vilémovi a jeho synům Vojtěchovi a Janovi staly v průběhu první poloviny 16. století nejen centrem rozrůstajícího se pardubického panství, ale také rezidenčním sídlem tohoto rodu v Čechách. Pokud měly plnit funkce, které se s ohledem na jejich status očekávaly, musely být vzorem nejen svou výstavností a reprezentativností, ale také svým právním uspořádáním. Nejvýznamnějším počinem v tomto ohledu bylo bezpochyby vydání městského zřízení 18. října 1512. O tři léta později bylo zapsáno do nově založené městské knihy1, jejíž úvodní zápis informuje o tom, že Pardubicím měla být…

Meliorace zmiňované ve „Vzpomínce“ Fr. Udržala jsou jen malý úsek téměř tisíciletého zúrodňování, meliorace a kolonizace Pardubicka, o němž J. Sakař napsal, že krajina byla vhodná pro lovce, nikoliv k osídlení, bažiny podle toků i v bohdanečské bráně, les Království (chvojenský) až k Loučné, lužní prales od Kunětické hory až k Týnci nad Labem. Proto jej míjely stezky spojující již osídlená místa. Dosvědčuje to i poustka – poustevna založená až v 11. století na severním okraji té pustiny. Ostatní kraje Čech již byly osídleny, o tuto nebyl asi zájem tehdejších „investorů“.

V prvním díle seriálu o Východočeské výstavě 1903 bylo popsáno, jak probíhaly přípravy na takto velkolepou akci. Tentokrát se podíváme na to, jak výstaviště vypadalo, co zde bylo vše k vidění. Výhodou celého areálu byl, že byl situován nedaleko centra města. Vstupní brána totiž byla situována pouze několik stovek metrů od Pernštýnského náměstí, kousek od dnešní staré reálky, která byla také součástí výstavy. Celý výstavní areál zabíral plochu více než 20 tisíc metrů čtverečných. Vstupní brána se nacházela nedaleko budovy staré reálky a byla postavena podle návrhu prof. na c. a k. průmyslové škole F. Valenty. Na její výstavbu došly dvě nabídky. Vybrána byla nabídka p. Zahálky za 1 389,04 K. Nutno však dodat, že do areálu výstaviště bylo možné vejít také z Bubeníkových sadů přes dřevěný most přes Chrudimku anebo bočním vchodem…

DONÁT Viktor Pardubický hoteliér. V září 1906 byl s motocyklem Trojan a Nágl Torpedo 3 HP přihlášen k závodům v Sobotce1. V roce 1911 vstoupil do Aviatického družstva v Pardubicích2. Zúčastnil se již ustavující valné hromady dne 26. dubna 19113. Členství pravděpodobně ukončil téhož roku. Více mi není o něm známo. DVOŘÁK Boža (Bohumír) Významný pardubický architekt a stavitel, bratr Františka a Oldřicha Dvořáků. Narozen 6. května 1864 v Valech u Přelouče. Neznám žádné doklady o jakémkoli jeho podílu na pardubické aviatice. Do našeho přehledu však přeci jen snad tak trochu patří, neboť tu byl jakýsi důvod pozvat ho na valnou hromadu Aviatického družstva v Pardubicích, která se konala 19. února 19284. Zda se této schůze účastnil, není bezpečně známo.

Díky p. V. Dlaskovi se mi na začátku t. r. dostala do rukou velmi zajímavá kniha vzpomínek vnučky J. Jungmanna Marie Strettiové, roz. Musilové „O starých časech a dobrých lidech“ vydaná roku 1947 v Praze v Topičově edici již v 5. vydání, dopsaná v tíživé atmosféře roku 1939. Tuto knihu lze doporučit všem zájemcům o starou Prahu v době národního obrození, ale též i o genealogii rodu J. Jungmanna, J. B. Pichla, J. V. Jahna aj. Věnujme se tedy hlavně údajům o rodopise Jahnů. Podle M. Strettiové narozené roku 1876 rodina, z níž sama pocházela, měla své historické kořeny v Oseku u Duchcova (první zmíněný Jahn – Matouš či Matyáš – je uváděn roku 1623). Jeho syn Adam, narozený t. r. , byl kovářem kláštera v Oseku, kde zemřel roku 1706. Měl 8 dětí, z nichž nejmladší Jindřich (1672–1713) byl malířem kláštera a vnesl tak ve…

Významný pardubický architekt Karel Řepa zemřel před 50 roky. Ve městě po něm zbyla vedle několika povedených vil hlavně Průmyslová škola potravinářská u Grandu a pak vlakové nádraží. Oba projekty jsou podle odborníků vůbec ty nejpovedenější ve městě. Na jeho dílo navazuje syn Miroslav. Když se řeknou Pardubice, velké většině přespolních se vybaví vedle dostihů, hokeje a chemického průmyslu také nádraží. A to zdaleka nejen proto, že přes něj často projíždí nebo že ho používají k cestám do práce či zábavou. Hala s hotelem postavená na konci 50. let minulého století je dosud považována za jednu z nejpovedenějších nádražních budov v České republice. Jejím spoluautorem je architekt Karel Řepa. Od jeho úmrtí uběhlo padesát roků.

Rok 1935, pokračování „Krádeže květin na pardubických hřbitovech páchány jsou v poslední době soustavně. Pomýšlí se na to, ustaviti zvláštní hlídače!“ Pokračujeme v problematice cikánů v Pardubicích. „Do řeznického obchodu Františka Prášila v Pardubičkách vešly dne 3. 5. cikánky A. Růžičková a A. Šubrtová. Ježto nikdo nebyl v krámě, dostaly se do zásuvky a vybraly z ní před 100 Kč drobných, které hned daly cikáňatům. Na to Růžičková začala vytahovat papírové peníze a měla již v ruce tři zmačkané 3 stokoruny. Byla však překvapena majitelem a tak byly peníze zachráněny. Obě cikánky byly zatčeny.“ (A. Růžičková již poněkolikáté, poznámka autora). Zloděj v obchodní škole v Pardubicích! „V noci na neděli 5. 5. dostal se neznámý zloděj paklíčem do obchodní školy, kde navštívil většinu místností a v zásuvkách se sháněl po penězích.…

Když jsem analyzoval pro náš časopis Ťopkův pamfl et „Údolí výstrahy“ s úvodem tehdejšího krajského tajemníka KSČ v Pardubicích Josefa Jägermanna hanobícím západní odboj 1/, netušil jsem, že se mi ještě dostane do rukou šokující mimořádné číslo (zvláštní vydání) týdeníku čs. strany národně socialistické v Pardubickém kraji „Bratrství“ (nedatované) s titulkem „Soudruh Josef Jägermann usvědčen z udavačství“. Mimořádné číslo je pravděpodobně vydáno před květnovými parlamentními volbami roku 1946, v nichž J. Jägermann kandidoval za poslance Ústavodárného Národního shromáždění (dále jen ÚNS). Podíváme-li se na Jägermannův životopis v Dosoudilově „Slovníku k dějinám dělnického a komunistického hnutí ve východních Čechách“ 2/, zjistíme, že J. Jägermann ml. (nar. 26. ledna 1913 v Pardubicích), syn komunistického ševce J. Jägermanna…