Zprávy 11-12 / 1997

O této publikaci již byla stručná zmínka na těchto stránkách (2). Avšak bezesporu bude potřebné si o ní povědět o něco více. Prvním handicapem je skutečnost, že mohla vyjít až po půl století od dob, kdy je autor prožíval, druhým pak i to, že pro většinu mladší generace je to vyprávění, které jim připomíná líčení třicetileté války. Už ony časy nepamatují a desetiletí odpírání historie našeho odboje také udělalo své. Proto je potřeba na tyto publikace upozorňovat a propagovat je. Tak aspoň splatíme dluh těm obětavcům, kteří věděli, co je vlastenectví a národní hrdost. Nejednou obětovali svůj život nebo za to byli po válce potrestáni. Paradoxy dějin totiž neznají mezí. Autor dělí knihu se spoustou obrázků a mapek na řadu kapitol. Předně uvádí do děje tím, jak prožil mládí a jak se jako branec dostal 1. října 1935 k jedné ze dvou eskadron…

28. července 1997 oslavil pan profesor Macháček osmdesátiny svého života v dobré svěžesti. Při dřívějších kulatých životních jubileích bylo ve „Zprávách" důstojně vzpomenuto „pilíře" Klubu přátel Pardubicka (KPP) tradiční charakteristikou. Abychom se neopakovali, pokusme si připomenout osobnost pana profesora netradičně ve vzpomínkách. Ačkoliv se v Bohdanči nenarodil, prožil v něm svoje dětství a rád o něm mluví jako o svém druhém rodišti. Staří bohdanečtí občané se na něho dosud dobře pamatují, jak s nimi chodil do školy, učil jejich děti a vnuky v hudební výchově ve své privátní škole, později na různých státních a lidových uměleckých školách. Permanentně navštěvoval a navštěvuje Lázně Bohdaneč, ačkoli svůj celý život prožíval a prožívá v Pardubicích. Na přednáškách KPP a turistických soustředěních našel řadu příznivců pro svoji…