Zprávy 5-6 / 2000

Dne 25. listopadu 1992 uspořádal náš klub s Magistrátem města Pardubic v hudebním sále radnice delší besedu s PhDr. Miroslavem Ivanovem, klasikem české literatury faktů. (Celý průběh tohoto setkání je zachycen ve ZKPP 1993/3-4 v redakčním článku).

Loni v dubnu jsme si připomněli 25. výročí úmrtí známého pedagoga pardubického gymnázia a zvláště reálky, prof. Norberta Havla. Letos v květnu má další významné jubileum, 110 let od narození.

S hlubokým zármutkem jsme přijali zprávu, že nás navždy opustil 20. prosince 1999 pan prof. ing. Ladislav Kudláček, CSc, dlouholetý pedagog VŠCHT Pardubice a později první rektor Univerzity Pardubice.

Mezi padesátníky se dostal 3. dubna pan Josef Hrstka. Je řadu let aktivním členem Klubu přátel Pardubicka s mnoha různými zájmy. Tak jsem mu položil několik otázek.

V minulém roce oslavili pardubičtí fotbalisté 100 let od přenesení této hry do města na Labi a Chrudimce a založení SK Pardubice. Do Českého svazu footballového byl SKP přijat v r. 1901. Žel, zůstalo jen u vzpomínek. Pohled na současné umístění pardubických týmů na nejspodnějších příčkách tabulek divize nebo ještě nižších soutěží je pro oko lokálpatroitů smutný. A to ještě z kdysi slavného letního stadiónu vymizela mistrovská utkání vůbec,protože následovník v r. 1899 založeného Sportovního klubu Pardubice hraje o body v sousedním okrese chrudimském, v malé obci Stolany!

27. 11. 1928 vypukl požár v domku pana Václava Špačka v Rybitví. Plameny se záhy rozšířily na sousední dům Františka Chocholouška a kůlnu Františka Košťála. Požár začal pravděpodobně od špatného komína. Půda Václava Špačka byla napěchována senem a tak vznikly několikametrové plameny. Žárem se vzňala vrata od stodoly pana Nechvíla. Pro žár a dým se lidé nemohli dostat do chléva, takže kráva, koza, dvě podsvinčata a množství králíků uhořelo. Požár pomohla uhasit nová motorová stříkačka, která přijela z Černé u Bohdanče. Pomáhali i vojáci z kasáren z Bohdanče.

Poměrně úspěšný fotbalový klub SK Pardubice posílil v roce 1906 tehdy 18letý chlapec Ota Resch, syn nadlesního z Moravských Křižánek. Kopaná byla jeho zamilovaným sportem, a protože uměl, byl stabilním hráčem prvního mužstva, a to až do začátku první světové války. V ní však byl naneštěstí raněn s trvalými následky. S míčem to již nešlo. Fotbal ale neopustil. Stal se z něho funkcionář a nakonec předseda SK Pardubice.

Když přijímal dne 7. 3. 1900 na ustavující schůzi nového Českého olympijského výboru pan PhDr. Jiří Guth - Jarkovský funkci prvého předsedy, jistě netušil, že do velkých bojů o olympijské zlato jednou zasáhnou - byť jen nepřímo - i naše východočeská města Přelouč a Pardubice.

Od pohnutých dnů heydrichiády uplynulo už téměř šedesát let, ale zájem historiků o toto období je stále živý. Protože přímých pamětníků této události kvapem ubývá, rozhodl jsem se ve svých osmdesáti letech ještě zavzpomínat na přední kontroverzní (jak se dnes s oblibou říká) osobnost pardubického odboje - Hanu Krupkovou.

Každý, kdo prožil nacistickou okupaci, prožil peklo nejistoty, strachu a těžkých předtuch. Na okupaci nelze zapomenout. Vzpomínám-li dnes na to, co bylo před půl stoletím, vybavují se mi jen určité události, které snad ani nebyly důležité, ale za nimi vždy byl strach a nejistota. Vidím se na kole v tmavých polích, vezu dvě tašky plné vajec a vyhýbám se silnicím, aby mě nechytla kontrola. A další vzpomínka, já i můj muž v autobusu vezeme velký kufr, stoupli jsme si tak, aby nebyl příliš na očích. Je v něm půlka vepře a jedeme z Býště, kde jsme tu půlku za nekřesťanské peníze koupili. Ti, kteří nám různé potraviny prodávali, byli roztroušeni ve vesnicích kolem Pardubic. Nakupovalo se pozdě večer a v noci jsme přiváželi potraviny domů, celí šťastni, že nás nikdo nechytil.