Zprávy 11-12 / 1998

Pardubický akademický sochař a výtvarník Jan Holinka se dožil 30. 9. 1998 životního jubilea - 60 let. Narodil se v Holicích v Čechách, kde prožil své mládí i první léta své tvůrčí činnosti.

V únoru 1995 byl při KPP založen kroužek genealogů a k jeho ustavení došlo 29. března 1996. V kroužku se scházejí členové KPP, kteří chtějí poznat život předků a proto vyhledávají jejich stopy v archivních fondech Okresního archivu v Pardubicích a Oblastního archivu v Zámrsku. Jsou si vědomi toho, že poznáním úspěchů i nezdarů předků bude obohacen nejen jejich další život, ale i dalších potomků. Proto provádějí různé genealogické studie, např. o dědičnosti, sestavují rodopisy a rodokmeny, všímají si vynikajících předků. K tomu jim pomáhají jak vedení Klubu přátel Pardubicka, tak i Česká genealogická společnost v Praze, která úzce spolupracuje při sestavování programu přednášek a zajišťování lektorů.

Ze vzpomínek mého otce, učitele v. v. Aloise Cinkana (nar. 14. 2. 1902 v Pardubicích) na období 1. světové války a na přátelské styky se syny tehdejšího majitele Zámečku hraběte Henckla. Uvádí ve své rodinné kronice ?Z mého života? napsané v roce 1976. (Zemřel 23. 3. 1981)

Na úvod bych chtěl předeslat, že jakkoli se názory na udělování různých titulů a vyznamenání mohou diametrálně lišit, pak v případě ?Vzorného učitele? a nositele ?Veřejného uznání za zásluhy o rozvoj čsl. tělesné výchovy? pana učitele Otty Hrabince je takové ocenění plně na místě. Rovněž pomoc slovenskému školství po první světové válce bývá na Slovensku hodnocena poněkud odlišně tamními politiky a prostými občany. Chtěl bych vás proto pozvat na společnou procházku životními cestami a úskalími tohoto mimořádného člověka - dnes již 88 letého důchodce - odborného učitele pana Otto Hrabince, kterými musel v průběhu svého života projít.

Ve vojenském historickém archivu v Praze je řada dokladů od pardubické 4. rychlé divize. O ní jsem už psal. Tak se tam nachází i ?Kronika 4. jezdecké brigády a 4. rychlé divize na rok 1933 - 39?. Laskavostí Mgr. Pavla Šrámka jsem se s některými pasážemi mohl seznámit. Proto zde publikuji části této kroniky.

Obětavý člen našeho Klubu p. Jaroslav Vobořil mi napsal zajímavou vzpomínku na jednu z mnoha veřejně prospěšných činností býv. Železničního pluku Pardubice, který sídlil v kasárnách TGM na Zborovském náměstí a sklady, výtopny a dílny měl v prostoru mezi kasárnami a řečištěm Chrudimky pod Pardubičkami.

Pohřeb vyšel od Kostelíčka. Prapodivný to byl průvod: hned za ministranty hudba 18. pěšího pluku z Hradce Králové a opěšalá četa dragounů místní posádky vedená důstojníkem, v lesklých přilbách, se šavlí po boku a s karabinami na zádech. Za knězem, doprovázeným pořadatelem tohoto konduktu, byl obvyklý pohřební vůz s jediným věncem. A pak už za málo dvojicemi smutečních hostí opět dragounská četa.

V salesiánském areálu na Zborovském náměstí v Pardubicích byla 8. května 1998 po 45 letech znovu otevřena a vysvěcena kaple sv. Václava. Stavba této kaple byla těsně před druhou světovou válkou plánována jako první etapa výstavby nového největšího pardubického kostela sv. Václava, o jehož zřízení usiloval tehdejší pardubický arciděkan Msgre. Vincenc Šetina. Kaple se měla stát v dalších etapách výstavby kostela jeho presbytářem. K dalším stavebním etapám v důsledku války nedošlo a z politických důvodů ani po jejím skončení. A tak do dnešního dne z celkového původního plánu existuje pouze zmíněná kaple.

Mitrov Mlynářem v Mitrově čp. 7 na opočenském panství byl František Meliš, který měl za manželku Elizabethu Kubelkovou z Třebechovic pod Orebem.

(Uveřejněno v Kalendáři českožidovském na rok 1922-23). S jménem dra Viktora Vohryzka spojena jest u mne nerozlučně představa především upřímného demokrata, který ví, že společnost lidská tkví svými kořeny v lidu a z něho čerpá mízu ke vzrůstu do výšky; malý člověk, klopotný jeho život se všedními drobnými starostmi a potřebami byl dru Vohryzkovi nevyčerpatelnou látkou pro jeho feuilletony, noticky, filosofické úvahy. Zemřel v Pardubicích r. 1902 železniční dělník Vincenc Englich; plná 52 léta pracoval venku na trati, až narazila na něj lokomotiva rychlíku a ukončila jeho život, vyplněný pilnou prací.