Zprávy 9-10 / 2010

Milá paní Perrová, vážený pane primátore, milí hosté, dovolte mi, abych vyjádřil velikou radost nad tím, že dnes – 20. května – v den narozenin prvního českého aviatika – se scházíme před domem, v němž dožil závěr svého pohnutého života. Pro mnohé Pardubáky půjde trochu o překvapení a nový fakt, že právě na tomto domě bude osazena pamětní deska ing. Jana Kašpara. Dovolte mi, abych tu na prvním místě vyjádřil kolegiální dík pracovníku Východočeského muzea v Pardubicích panu Mgr. Janu Tetřevovi za to, že tento v našem městě pozapomenutý dům připomněl svým studiem Kašparovy pozůstalosti. Přes to, že neznáme dosud všechna relevantní fakta o okolnostech nešťastné smrti prvního českého aviatika roku 1927, z dokumentů, tvořících jeho pozůstalost, vyplynulo, že dům čp. 645 v ulici bratranců Veverkových (tehdy zvané Svatojánská…

Na vrcholu husákovské normalizace, v době prověrek, vyšel v novinách OV KSČ „Zář“ následující článek o činnosti profesora Jana Žemly (1900–1972) za nacistické okupace z pera jeho kolegy a osobního přítele. Ještě roku 1988 rozvědčík Pavel Minařík v publikaci „Alasca House“ (ed. SIGNÁL) tvrdil, že „výsledkem teroristické činnosti Žemlovy skupiny bylo např. zavraždění syna předsedy ONV v Pardubicích V. Krátkého“ (s. 65).

V letošním a v příštím roce si připomeneme 120. výročí narození významných osobností železničního pluku v Pardubicích. Jedná se o dva bratry Karla Kašpara a Miloslava Kašpara, narozené 22. 7. 1890 a 19. 12. 1891 v Rokycanech, kteří později žili a pracovali v Pardubicích. Rodina Kašparova pochází z gruntu U Žáčků v Kamenné č. 3, dnes Všechlapy č. 18, okres Volyně. První zpráva o Kamenné pochází z Darování královny Elišky ze dne 11. srpna 1314, kde byla označena jako svobodné Brdo, jehož součástí byla také kamenná zemanská tvrz zvaná „Borkové grunt“ obklopená borovými lesy. V chalupě U Žáčků se narodil Jakub Kašpar (1863-1928), otec obou jubilantů, jako jedno z osmi dětí. Hospodářem na chalupě se stal jeho bratr Josef (1873–1937).

Dvojnásobného vítěze slavné Velké pardubické jsem se v bistru pardubického závodiště v červnu t. r. nejprve zeptal, zda mají dobrou dršťkovou, pak si ji dal také a požádal pana Vítka o odpovědi na našich tradičních pět otázek: 1. Vaše první vítězství ve Velké pardubické hned při první startu bylo do jisté míry dílem náhod... Máte pravdu, asi bylo. Kdyby 1. září 1963 neshodil Divín stálého Koranova jezdce Karla Stibůrka proto, že v proutkách šlápl do vosího hnízda, asi bych tuto šanci nedostal. Karel si zlomil klíček a já pak s Koranem trénoval 5 týdnů. S Koranem jsem se znal od jeho dvou let v r. 1955, jezdil jsem ho v práci a dokonce s ním absolvoval jeden rovinový dostih. Týden před Velkou jsme jeli Cenu Volhy a prohráli jen s dvojnásobným vítězem Velké ruským Grifelem. Korana jsem šetřil a za týden ve Velké spadl Grifel…