Zprávy KPP

(vážně i úsměvně z černé kroniky) ROK 1918 František Uhlíř s vojenským dezertérem Balcarem v noci na 5. března ukradli ze zamčené dílny v továrně na železné kostrukce E.Krause řemeny v ceně 804 K.Josef Křivka opět s vojenským dezertérem Balcarem ukradli 9. března v nádražnítopírně v Pardubicích z uzamčené dílny řemen v ceně 498 K. Jiní delikventiOldřich Pleskot a František Mládek ukradli v noci 2 . dubna z výkladní skříněBoženy Hybské na Královské třídě látky v ceně 814 K. Uhlíř a Mládek vykradlidále v noci na 16. května i výkladnískříň A. Trojana v Pernštýnské ulici. Jednalose o šátky v ceně 2 666 K. Kradené věci koupila od jmenovaných A. Šimáčkováa dále je prodávala (řemeny z Krausovy továrny, řemeny z nádražní topírny,cukr z nádraží, vojenský šat a obuv, nitě z Kauderovy továrny v Třebechovicích). Poškozeným byla škoda…

Na základě informace pana Ing. I. Herynka, že na faře církve Českobratrské evangelické v Pardubicích je nějaká deska a na popud pana PhDr. J. Kotyka, Ph.D., jsem se rozhodl tuto uvedenou desku identifikovat. Deska se nalézá v domě č.p. 6 8/44 ve Sladkovského ulici. Je to dům, kde také bydlí současný farář této církve. V jedné místnosti v přízemí je opřená na zeď a mírně zasunuta. Měl jsem také potíž tuto desku vyfotografovat. Je zhotovena z černého mramoru. Je poměrně značných rozměrů, a sice 95x65x cm. Její váha je cca 50 kg. Během pátrání jsem získal několik různých informací, na jejichž základě jsem se obrátil na bývalého faráře této církve pana ThDr. Jiřího Doležala, který mi napsal následující: „Roku 1457 – za vlády Jiřího z Poděbrad – byla ve východních Čechách v Kunvaldě založena Jednota českých bratří.

IV. Hrob Hanuše Theina (1904 – 1974) Pardubický rodák, příslušník známé kulturní židovské rodiny, proslul jako operní pěvec – basista a režisér. Na prkna Národního divadla v Praze vstoupil již ve svých 2 letech (1927). Návštěvníci ND si ho uchovávají v živé paměti i díky jeho úspěšným režiím „Prodané nevěsty“ B. Smetany, „Honzova království“ O. Ostrčila a Janáčkovy „Káti Kabanové“. Byl oceněn roku 1958 titulem zasloužilý umělec a roku 1968 – v období tzv.Pražského jara – převzal Řád práce za svou uměleckou tvůrčí činnost. V rodinném hrobě na Vyšehradě spočívají ostatky jeho životní družky paní Heleny Theinové, rozené Karlachové (1907 – 1991), jenž svého manžela přežila o celých 17 let.

Ročníková práce Kateřina Musilová Učitelství pro střední školy Český jazyk a literatura, dějepis Vedoucí práce: PhDr. Jan Mervart 1. Úvod Vysílání Československého rozhlasu během sedmi srpnových dní tvoří jednu z nejvýznamnějších kapitol historie rozhlasového vysílání u nás. Ve své ročníkové práci jsem se rozhodla zasadit vysílání pardubického rozhlasu do dění na okrese. Proto jsem se primárně zabývala průběhem srpnových dní na Pardubicku. Hledání pramenů týkajících se rozhlasového vysílání mě přivedlo k myšlence zjistit, jak se rozhlasové vysílání šířilo. Práce radioamatérů, o které jsem nalézala zprávy v dobovém tisku, nebyla nezajímavá, ale nepřišla mi stěžejní. Proto má další cesta vedla na východočeský vysílač v obci Krásné v Železných horách.

Druhým dokumentem z pozůstalosti M. Horákové-Záleské je „Charakteristika G. Clagese a W. Lehneho“, tedy dvou šéfů pardubického gestapa, již slyšel 10. 5. 1946 v Pardubicích z úst jejich podřízených L. Schulze, H. Hanauska a A. Aschenbrennera tajemník SNR v Pardubicích B. Matura, jenž výpověď i zapsal. Ve dnech 10. 5. – 26. 5. svědectví ještě 5x opsala paní M. Horáková /8 stran strojopisu/. 1/ Edici jsem drobně jazykově upravil a vybavil vysvětlivkami.

V čísle 5-6/2008 jsme vzpomněli 85. výročí narozenin národní umělkyně Jiřiny Petrovické, pardubické rodačky a jediné žijící „čestné občanky“ města Přelouče. U příležitosti 14. ročníku udělování cen Františka Filipovského o nejlepší tvůrčí a herecké výkony v dabingu byla Jiřině Petrovické udělena v nepřítomnosti dne 20. 9. 2008 cena Prezidia herecké asociace za celoživotní mistrovství v dabingu. Příčinou její nepřítomnosti bylo selhání srdce, na které – přes úsilí lékařských odborníků v motolské nemocnici – skonala.

Svéráznou postavičkou našeho města tvořil více jak 60 let minulého století úředník Rudolf Kraus. Narodil se v roce 1908 v rodině c.k. důstojníka v Krakově. Pak rodinu přesunul erár do Bosny, poté do Prahy a nakonec, v roce 1922 do Pardubic. Bydlištěm rodiny byla Karanténa – známý vojenský lazaret na místě dnešního sídliště Dukla. Od stavitele Hořeňovského koupil Rudolfův otec pozemek na Skřivánku a v roce 1932 zde postavil vilku, kterou rodina Krausova obývá dodnes. Rudolf absolvoval základní školu na Skřivánku a po dvou letech obchodní školy se přihlásil o místo v nemocenské pokladně. Uchazeč tahdy pracoval dva měsíce zadarmo a teprve, když se osvědčil, byl přijat za mzdu. Cestovatelskou krev svého otce projevoval Rudolf tím, že navazoval přátelství se spoustou lidí. Vstoupil do všech možných spolků, které tehdy v Pardubicích byly k…

Ve věku nedožitých 86 let se v květnu letošního roku uzavřel mimořádně pestrý a plodný život pana doktora Arienta, jak byl svými známými a spolupracovníky titulován Ing. Dr. Josef Arient, DrSc. Oklikou přes Prahu a půl Evropy se dostal ze Žlebů do našeho města, aby s ním spojil téměř 59 let svého aktivního života.

„Odešla pardubická legenda“ – těmito slovy zhodnotil život známého pardubického pediatra a sportovce P. Karel Moravec z hradeckého biskupství, který vedl pohřební obřad v zastoupení arcibiskupa K. Otčenáška, přítele zesnulého. Lékař – lidumil a služebník svých dětských pacientů, skokan do výšky, stále viděný na svém kole po cestách za dětmi, jež měl tolik rád…. Jeho ordinace za VČD osiřela. Jako hluboce věřící člověk dovedl mluvit o lásce k Bohu a důležitosti modliteb i při svých osvětových přednáškách na školách k rodičům i v době husákovské „normalizace“. Svou lásku k člověku a městu Pardubice zvlášť vyjadřoval po listopadu 1989 i jako městský zastupitel na kandidátce KDU/ČSL. Zůstane velkou postavou pardubického zdravotnictví a příkladem dobrého, nesmírně obětavého člověka. Věčná čest jeho světlé památce PhDr. Jiří Kotyk

sobotu 16. srpna 2008 se pardubická veřejnost rozloučila v arciděkanském kostele sv. Bartoloměje se známým dětským lékařem Dr. Karlem Špilarem. Tento oblíbený a na výsost obětavý pediatr – lidumil zemřel náhle v neděli 10. 8.t.r., půl roku před svými osmdesátinami, které by oslavil 26. 1. 2009. Když jsem se s ním potkal před prázdninami, žel naposled, šel ještě vypomáhat do své bývalé ordinace za divadlem. Říkal mně: „ Pěšky už daleko nedojdu, ale na kole to zvládám“. Kdo z rodičů malých dětí neměl s Karlem zkušenost, že se k vyšetření dostavil pozdě večer, třeba i po půlnoci. Přijel, jak jinak než na kole, a v řadě případů vezl jednoho ze svých potomků na rámu nebo řídítkách. A těch kol vystřídal za svou službu pardubickým občánkům hodně, protože věřil v to lepší v lidech a kola nezamykal. Chci Vám dnes Karla přiblížit tak, jak…