Zprávy KPP

Srdečně milovaný strýčku! Pardubice 10.7.1866 10 hodin večer Právě jsem po velice namáhavém pochodu došel do Pardubic zrekvírovat trochu papíru a chci Ti v krátkosti sdělit, co jsem se zde dozvěděl. Naše 11. divize se dnes nachází v kraji Wildenschwert (Ústí nad Orlicí), jihovýchodně od Pardubic směrem na Brno. Pavel včera ráno s druhým batalionem (praporem) od 50. pluku odpochodoval z Neděliště u Sadové za svým plukem. Hermann se nachází ještě u pluku a chvála Bohu po bitvě s transportem ukořistěných pušek atd. (minulou neděli) byl vezen stejným furmanem (kočím), kterého jsem já dnes měl na cestě od Sadové. Takže Vám mohu dát nejlepší zprávy. Nejvýše do dvou dnů doufám, že budu u 11. divize a pak sdělím více. Náš 22. pluk, to znamená jeho 6. kompanie (rota) vystřídala 2. batalion 50. pluku a vicefeldwebelové (císařské…

V letošním roce, právě 1. května, uplyne sto let od narození sezemického rodáka pana Oldřicha Ullricha. Oldřich Ullrich byl významným regionálním historikem a genealogem. Rod Ullrichů přišel do kraje na východu Čech z Kladska v rámci raabizace v roce 1782. Již prarodiče pana Ullricha se zcela sžili s českým prostředím. Otec pana Ullricha, Antonín, od mládí projevoval hudební nadání a po absolvování konzervatoře a několikaletém působení v zemích bývalé Jugoslávie zakotvil v Sezemicích. Zde byl od roku 1904 po dobu více než padesáti let varhaníkem. Ve stejném roce se zasloužil o obnovení sezemické kapely a stal se jejím kapelníkem. V roce 1909 spolu s panem učitelem Václavem Gottwaldem založili pěvecký spolek Bendl, jehož se stal sbormistrem.

Český textař, básník, dramatik, scénárista, novinář, překladatel a divadelní organizátor, někdejší redaktor Rádia Svobodná Evropa se narodil 30. března 1934. Narodil se sice v Písku, ale své dětství prožil v jihočeském Táboře, kde absolvoval gymnázium. Následně vystudoval statistiku na Vysoké škole ekonomické v Praze a získal titul inženýra (1957). V roce 1956 se jeho překlad básní recitoval v poznaňském literárním kabaretu Žioltodziob, následně se po překladu do francouzštiny objevily i v studentském časopise pařížské Sorbonny. Doma se poprvé jeho básně objevily na stránkách časopisů Květen a Kultura v roce 1958. Potom již následovala spolupráce s malými divadly - Semafor (pásmo ?chuligánských? veršů Vo co de), Paravan, Na Zábradlí (s Jaroslavem Jakoubkem šansony pro Ljubu Hermanovou), Rokoko (komedie Labyrint, Čekání na slávu a…

Komunistický novinář Vladimír Ležák-Borin (zemřel roku 1970 v Praze) zveřejnil ve 30. letech v "Haló-novinách" satirický text o dějinách Pardubic, v němž o nich pojednává od legendárního Ješka (píše záměrně Ježka!) až po 30.léta první republiky, kdy svůj text napsal a kdy naše město na sebe poutalo pozornost častými návštěvami bývalého legionářského generála R.Gajdy, Vůdce Národní obce fašistické. Je zajímavé, že autor, ve 30.letech redaktor Rudého práva a Haló-novin (teprve roku 1936 jej KSČ vyloučila za "trockismus", když vyjádřil nesouhlas se stalinskými monstrprocesy v Moskvě proti staré ?Leninově gardě?) znal velmi dobře pardubické reálie 30.let. Svědčí o tom např. jeho zmínky o hospodaření výstavního výboru celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu z roku 1931, o stavbě Okresního domu (dnešního GRANDU), o Winternitzových…

Na dnešní Třídě Míru (za první republiky zvané Wilsonova třída) stojí proti budově pošty Pardubice1 dům čp.63 (dnes sídlo ČSOB). V roce 1832 patřil dům Josefu Wirthovi (1814-1884), rodáku z Břehů u Přelouče, vyučenému řezníkovi, který jej po požáru s pomocí příbuzných vystavěl znovu. Wirth byl roku 1849 členem deputace pardubických měšťanů k říšskému sněmu v Kroměříži. Jako podnikatel vyrostl v 50. a 60. letech 19.století (např. nájem velkostatku Poličany u Dvora Králové a založení rolnického cukrovaru v Dobré Vodě u Hořic v Podkrkonoší). V letech 1875-79 se mu jako předsedovi správní rady pardubického akciového pivovaru (založeného roku 1872) podařilo jako ?úvěrovému kouzelníkovi? tento pivovar zachránit z dluhů. Dům čp.63 držel v letech 1882-1902 jeho syn Alois, který byl po otci též majitelem sousedního domu čp.149. Roku 1902 koupil…

Chtěl bych tímto textem vzdát hold svému prvnímu učiteli hudby, který pečoval o rozvoj mého talentu od mých pěti let a poskytoval mi příležitost hudebně růst mezi dospělými ve svých tělesech. Jméno Jana Syrového, sbormistra, učitele hudby, houslisty, kytaristy a hráče na kontrabas bude asi povědomé jen některým pardubickým pamětníkům nacistické okupace a též doby krátce před ní a několik let po ní, kdy zde Jan Syrový rozvíjel své mnohostranné hudební aktivity. Žil v Pardubičkách, žáci, zpěváci i hudebníci však pocházeli ze všech koutů Pardubic. Obsáhlá publikace ?Všední život na Pardubicku ?. 1939 -1945? v části věnované místnímu hudebnímu životu oné doby však Pěvecké bratrstvo Jana Syrového vedle známějších sborů Pernštýn, Ludmila a Suk nezmiňuje. Myslím, že neprávem. Pod pojem Pěvecké bratrstvo Jana Syrového byl zahrnut…

(pokus o rekonstrukci) Když jsem dopsal pro ?Zprávy KPP? svůj dlouhodobý seriál o dějinách českého fašismu v Pardubicích (skončil ve dvojčísle 1-2, roč. 2008), netušil jsem, že se mi v létě 2011 dostanou do ruky další dokumenty, které mi pomohou osvětlit ještě podrobněji životní příběhy rodiny Kučerovy ve Smilově ulici čp.307, kde býval ve 30. letech hlavní stan NOF v Pardubicích, znovu a jinak. Zasloužila se o to návštěvou Pardubic neteř paní Berty Kučerové paní Yvonna Balcarová z Třebíče na Moravě, s níž jsem navštívil hrob Kučerových na Městských hřbitovech ( hrobu hrozí t.č. zrušení) a jež mi předala z pozůstalosti Kučerových některé dokumenty, jež se vám pokusím nyní představit. Některé jsem předal SokA v Pardubicích.

(z černé kroniky Večerního Českého slova) Pardubický pitaval je volným pokračováním Hříšných lidí města Pardubic, který mapoval zločinnost města a blízkého okolí v letech 1918-1938 z regionálního tisku, především Východočeského Republikánu a Východu. Informace z tohoto seriálu jsou převzaty, jak napovídá i jeho podtitul, z Večerního Českého slova. Jednalo se o list Národního souručenství. Večerní České slovo přinášelo kriminální zprávy z celého protektorátu, nás však bude zajímat poslední stránka, lépe řečeno její levá část, kde byl sloupek Východočeské večerní slovo , kde se objevovaly kriminální činy i z Pardubic a blízkého okolí. Čtenář mohl sledovat nepravidelnou rubriku ?z bezpečnostního raportu?, kde byly krátké kriminální glosy. Podobně jako Hříšní lidé města Pardubic si ani ?Pardubický pitaval? nečiní nárok na úplnost a…

Do roku 1920 CHMELÍK Jan Vyráběl pro Ing. Jana Kašpara a snad i pro Eugena Čiháka některá kování k letadlům. Před rokem 1900 v Pardubicích žily patrně dvě rodiny Chmelíků Jednou byla rodina Jana Chmelíka, vozky, který se snad na jaře 1892 odstěhoval do Litic u Plzně, soudě podle toho, že jeho syn Jan přestal začátkem března toho roku navštěvovat obecnou školu na Novém městě. Druhou byla rodina kováře Josefa Chmelíka, pocházejícího snad z Jesničánek. Po něm pravděpodobně převzal kovářskou živnost syn Jan, soudě podle toho, že v srpnu 1906 inzeroval, že přijme učně. To je snad ?náš? Jan Chmelík. Žel, jakékoli dobové zprávy o jeho účasti na pardubickém aviatickém dění neznám. Na jeho pomoc při stavbě letadel vzpomíná Eugen Čihák i nepochybný spolupracovník pardubických aviatiků Oldřich Dvořák ve vzpomínce, která vznikla patrně…

Úzký dům s modrou fasádou napravo od Evropského spolkového domu (či chcete-li od kavárny Evropa) je v Pardubicích znám i jako dům Všetečkovský. Skoro nikdo však neví, že dům má zajímavou spojitost s hudebním rodem Stamiců, z něhož vzešel tvůrce t. zv. Mannheimské školy Jan Václav Stamic (1717-1757). Pojem ?Mannheimská škola? je v dějinách evropské hudby světoznámý a Pardubice jakoby neměly zájem zviditelnit jméno Stamic na domě na Pernštýnově náměstí alespoň pamětní deskou. Známý pardubický hudební historik Miroslav Hanuš, bývalý člen redakční rady Zpráv Klubu přátel Pardubicka, navrhl na dům tento text: ?Zde se 25.září 1686 narodil Antonín Ignác Stamic, otec světově proslulého hudebního skladatele Jana Václava Stamice, zakladatele Mannheimské školy (1717-57).? Osvětleme si tedy blíže vztah rodiny Stamiců k našemu městu. V…