Zprávy KPP

Ve východočeské Přelouči vycházelo v letech 1912-1914 velmi zajímavé firemní periodikum ? Čepkovy noviny. V tomto článku se pokusíme o jeho analýzu. Úvodem však musíme stručně představit jejich vydavatele. Čepkova továrna na sušení čekanky1 byla založena roku 1893 ing. Ferdinandem Čepkem (1867-1936). Nacházela se v podstatě naproti budově vlakového nádraží v místech dnešního čp. 403. Roku 1902 byl závod rozšířen na výrobu kávových náhražek z cikorky, podnik se tehdy jmenoval ?Reform?.2 Podnikání se Čepkovi celkem dařilo ? rozšířil objekt o skladiště a obytný dům čp. 403 (dnes již fyzicky neexistuje a nahradila ho pozdější novostavba), dále měl parní pilu a prodával stavební potřeby. Provoz pily ukončil roku 1904.3 V roce 1903 získal podnik dokonce zlatou medaili a diplom na průmyslové výstavě v Gentu v Belgii.4 Roku…

Vila čp. 655 ? Bulharská ulice Stojíme u Matičního jezera v Bulharské ulici před čp. 655 ? vilou Viktora Kříže či Mikoláškovou (podle posledních majitelů) s krásnou zahradou, v níž letos již v dubnu kvetla růžová magnólie (viz foto).

Motocyklový závodník, zakladatel Zlaté přilby, zástupce Škodovky. Pro gestapo dělal odhad majetku (aut) po židovských obyvatelích. Věděl o nekalých zakázkách gestapáků ze služebny pardubického gestapa. Od roku 1942 (možná už od konce 1941) byl zapojen do spolupráce se skupinou SILVER A. Vedoucí skupiny Alfréd Bartoš bydlel nějaký čas u Hladěnových. František Hladěna nechal Bartošovi k dispozici svou garsoniéru na dnešní Třídě Míru 108. Pátral jsem po této adrese, ovšem bezvýsledně (za informaci děkuji dr. Jiřímu Kotykovi). 1/ Po sporech se Bartoš přestěhoval ke Krupkovým. Co se týkalo názoru na činnost Bartoše a jeho postup v konspiraci a ilegální práci, měl Hladěna, a nejen on, mnoho výhrad. ?To není konspirace, ale opereta. Chodíš ven a už Tě lidé poznali.? Lehkomyslnost? Možná byl mladý, chtěl si užívat života. Také…

Zatímco Tomáš Garrigue Masaryk navštívil Pardubice během výkonu své funkce čtyřikrát, jeho nástupce Edvard Beneš v Pardubicích pobýval jednou. Jeho návštěva se váže k roku 1936 a byla spojená s rozsáhlými vojenskými manévry.

Dne 28. ledna 1944 byla ohlášena všeobecná pracovní povinnost pro muže od 17 do 65 let, pro ženy do 45 let. V únoru pokračovaly práce bohdanečských na sběru rákosu. Za tuto práci byla vyplácena minimální mzda. Počátkem února proběhla na náměstí prohlídka koní a jejich odvod pro německé armády. 13. února se musel ředitel Honsa přestěhovat do sousední obecné školy a celá budova měšťanské školy byla předána německé branné moci. Na dvoře vpravo před budovou byl postaven vysoký stožár s vlajkou s hákovým křížem. Věci z kabinetů odnosily děti do obecního domu č. 43.

Dnes hovoříme s paní Bohumilou Umlaufovou - Pavlišovou, bývalou redaktorkou ?Záře? a sekretářkou dr. Josefa Loskota, předsedy ONV v Pardubicích roku 1968.

Chce se mi začít téměř čapkovsky. Když se to narodilo, bylo to takové malé bílé nic. Každá řeka má svoji kolébku, kde se narodí. Malý nenápadný pramínek, spěchající v bílých peřejích z vysoké nadmořské výšky do teplomilných nížin. U Bílé řeky (Labe) to jsou vysoko položená rašeliniště, ze kterých vyvěrá malý potůček. Kdopak by si v tu chvíli pomyslel, že se po délce 1054 kilometrů před bývalým hanzovním německým městem Hamburkem rozvětví na Severní Labe a Jižní Labe. V ústí řeky, kde mohutný tok u přístavu Cuxhaven vytváří nálevkovitý estuár v délce 100 kilometrů a šířce 17 kilometrů, můžeme napočítat proměnlivou šířku 300 až 500 metrů. Tady řeka umírá a předává svoji energii Severnímu moři, které je součástí obrovského Atlantiku. Labe vlastně umírá nadvakrát. Poprvé na našem území, kdy se protáhne Portou Bohemicou (Českou bránou) a razí…

V posledních letech se dostává do popředí zájmu mnoha lidí den 22. dubna. Je nazýván ?Den Země?. Svátek je to poměrně mladý, teprve od roku 1970. Původně bylo jeho posláním vysvětlovat otázky ekologie. Jelikož v přírodě všechno se vším souvisí a je propojené v jeden úžasný celek, patří tento den zároveň všem ochranářům. Každému je samozřejmě jasné, že ochrana přírody nemůže být pouze v jeden určený den a tudíž akce ji popularizující je možno pořádat kdykoliv. Letos jsme se sešli 24. března a vydali se na procházku Studáneckým lesem, kterému se také říká ?Ptačí les?. Cílem bylo přiblížit si trochu život našich opeřených spoluobyvatel matičky Země. Mají také svůj svátek ?Den ptactva? 1. dubna. Úvahy o tom, že je nutné ptáky a přírodu chránit jsou starší víc jak 100 let. Již v roce 1900 se povedlo učiteli a přírodovědci Otu Hermannovi…

Ve 20. letech minulého století bylo mimo Prahu a Brno očních oddělení málo. V Hradci Králové měl svoje oddělení bývalý klinický asistent prof. Schöbla dr. Saska, v Olomouci byl známý dr. Zirm. Celkem bylo v českých zemích asi 10 oddělení. Když zemřel v Praze prof. Dr. Deyl a na jeho místo nastoupil prof. Dr. Lešer, rozhodl se odejít z pražské kliniky rodák z Rohovládovy Bělé dr. Josef Svoboda. Tehdy se mu naskytl pěkný byt v Pardubicích, a zde také 1.11.1926 zahájil svoji soukromou praxi. V městě působil další oční lékař dr. Šedivec. Bývalý vojenský lékař se zde usadil po zrušení vojenské nemocnice. Byl pokladenským lékařem. Domluvili se tak, že dr. Svoboda se bude zajímat o nemocnici, a ne o pokladnu a stali se dobrými přáteli.

1. V čem vidíš smysl existence a činnosti KPP, který dlouhodobě řídíš jako předseda? Jaké jsou Tvoje vize? Smysl existence našeho Klubu vidím zejména ve dvou rovinách. Tou první je jeho sdružovací funkce. Sdružuje patrioty nejen Pardubic, kteří rádi chodí na vycházky, rádi si čtou v našich Zprávách nebo rádi chodí na pravidelné Hovory. Každý, kdo má chuť si může v činnosti Klubu najit svoji pozici. Tou druhou funkcí, která je stejně důležitá, je dle mého názoru, poskytovat zpětnou vazbu těm, co řídí naše město, reagovat na jejich rozhodnutí, případně jim i radit. Pokud o to stojí....