Zprávy KPP

Co je pro Pardubice typické? Snad každý odpoví: perník, koně, motocyklové závody. Pomineme-li ovšem průmysl, nevyřešenou dopravu a spoustu dalších věcí, které většinu obyvatel buď živí, nebo trápí anebo oboje. Rád bych se však zmínil o jedné prioritě, o které, krom zasvěcených, málokdo ví. Od samého počátku bylo její poslání zdobit a těšit svojí krásou oko i ducha. Ti, kteří si pamatují v současné době velmi smutný park Tyršovy sady z dob dřívějších, mě dají za pravdu, že park doslova vzkvétal a hýřil barvami rozkvetlých jiřin, kterých zde byly vysázeny velké plochy. Ano, tou prioritou našeho regionu jsou ony jiřinky od samého příchodu do Čech. Vezměme to však po pořádku. Jejich historie počíná v letech 1794-95 v Mexiku. Ředitel tamní botanické zahrady je jakožto objevené a nadějné květiny poslal do Madridu. Tam byly…

Daniel Ženatý, farář Českobratrské církve evangelické v Pardubicích 1. V čem spatřujete vklad církví do současného života laicizované české společnosti? Jak se Vám daří Vaše práce v Pardubicích? Nepřetržitě, po celá staletí, vnášejí křesťanské církve do světa slovo víry, lásky, naděje. Stále to slyší někdo, kdo tvoří tuto společnost, ať křesťanskou nebo ateistickou. A vynáší to ven, za zdi kostelů. To přece musí kladně ovlivnit život a myšlení celé společnosti! Církve prošly krizemi, vědí o svém selhání v některých etapách své existence. Nejsou naivní. Mají hlubokou zkušenost s lidským životem. Jde samozřejmě o to, zda ji umíme vydávat ven. Snažíme se o to.

Před 20 lety: 1. 5. 1992 – Vyšlo první číslo nového deníku Pardubické noviny, dnes Pardubický deník. Před 80 lety: 3. 5. 1932 – Bylo schváleno, aby luka u Kamenného dvora za Popkovicemi sloužila jako civilní letiště Východočeského aeroklubu v Pardubicích. Před 130 lety: 21. 5. 1882 – Konala se v Pardubicích ustavující schůze Spolku pro postavení divadelního domu v Pardubicích. Předsedou byl zvolen Leopold Werner a tajemníkem ředitel reálky Jiljí Vratislav Jahn.

Jiří Gruša (1930 -2011) a Václav Durych (1930 – 2011) Na pardubickém městském hřbitově se nachází v těsné blízkosti hrobu rodičů Jiřího Gruši opuštěný hrob novináře Václava Durycha (1863 – 1897), otce výrazného českého spisovatele Jaroslava Durycha (1886 – 1962). Více o něm v článku Jaroslav Durych a Pardubice ve Zprávách KPP č. 11-12/2001. Rok 2011 přinesl shodou okolností dvě smutné zprávy, které mají souvislost se zmíněnými hroby. Dne 28. 10. 2011 zemřel v Německu ve věku 73 let básník, esejista, prozaik a diplomat Jiří Gruša (1938-2011), pardubický rodák a absolvent místního gymnázia.

(*8. 12. 1930, +17. 9. 2011) Na konci kalendářního roku 2011 jsme dostali do redakce v dopise naší členky paní Anny Bekárkové zprávu o úmrtí její sestry paní Marianny Košťálové – Kelton v září m.r. Paní Marianna se narodila 8. prosince 1930 v Pardubicích, kde navštěvovala i obecnou školu a po válce Obchodní akademii. „Za války, po smrti našeho otce, kdy jsme museli odejít z Veselky, žila v Rovni a tam navštěvovala měšťanskou školu“, vzpomíná její sestra. Po absolvování pardubické Obchodní akademie studovala Marianna Košťálová rok jazyky v Ústavu anglických panen v jihočeské Štěkni.

Dne 4. listopadu 2011 se uskutečnila exkurze členů našeho klubu do bývalého sídla gestapa v Praze – Petschkova paláce. Akce se zúčastnili společně členové mateřské pardubické organizace a členové pražské pobočky. Průvodkyní byla paní Lenka Švecová – členka našeho KPP. Petschkův palác nechal v letech 1923 – 1925 postavit bankéř dr.Julius Petschek podle návrhu architekta Maxe Spielmanna. Je to novoklasicistní moderní železobetonová budova, která sloužila jako Bankovní dům Petschke a spol. Budova byla už tehdy plně klimatizovaná, měla potrubní poštu, telefonní ústřednu, černobílou i barevnou tiskárnu, výtahy páternostery, bankovní trezory, atd. V roce 1938 přenechal bankéř za 5,5 milionů korun v tehdejší měně budovu československému státu a emigroval raději do Anglie, jelikož jeho rodina byla židovského původu. Jeho potomci v…

Jsem velice potěšen, když se mi podaří vyluštit něco z obyčejného poštou prošlého dokladu. To je příklad zde uvedený. Adresátem byl gynekolog MUDr. Josef Hoščálek. Ještě dnes lidé u pardubických Bubeníkový sadů vědí, kde je Hoščálkův dům, v něm měl ordinaci. Kupodivu s jeho dcerou – lékařkou z ČSAV jsem byl před lety v kontaktu v jedné odborné záležitosti. Dr. Hoščálek byl ve 20. letech prvním asistentem na košické klinice pro ženské nemoce.

Součástí filatelistické historie je měnová reforma, která byla vyhlášena 1. června roku 1953. Hodnota koruny byla devalvována v poměru 1 : 50. Do doby vydání první známky v nové měně – do 18. června 1953 - bylo oficiálně povoleno používat staré známky, ovšem v přepočtu jedna ku padesáti. Po dobu 18 dnů tak obíhaly v našem státě obálky oblepené neobvykle velkým počtem starých známek, což vypadá dnes skutečně kuriózně. Tak například namísto 60-ti haléřové známky se použily známky ve staré měně za 30 korun. První známka v nové měně byla vydána až 19. června 1953 a teprve potom byla ukončena platnost všech do té doby vydaných československých známek. Uvádíme dva příklady pardubických obálek z období probíhající měnové reformy:

Vladislav Křepelka se narodil 8. července 1926 v Holicích. Studoval na Reálném gymnáziu v Pardubicích. Během studia v r. 1944 byla celá jeho třída nasazena na nucené technické práce (Technische Nothilfe) do Prahy a Roztok, kde se 5. května 1945 aktivně účastnil květnového povstání. Již koncem dubna se na nádraží objevil vlak s vězni z koncentráku. Hlídali jej esesáci. Přes jejich odpor se podařilo studentům jako pracovníkům Technische Nothilfe dostat se k vězňům. Dostali povolení vynést z vagonu mrtvé. Vlak zde stál několik dní a studenti měli příležitost vězně zásobit jídlem. Praha byla prohlášena za otevřené město a vězni byli dopraveni do pražských nemocnic. Na nádraží v Roztokách přijel další ozbrojený vlak s pancéřovými děly. Železničáři jej záměrně pustili na slepou kolej. Vyjednávači se snažili dohodnout odzbrojení.…

Monumentální památník se jmény zavražděných Židů za druhé světové války na pardubickém židovském hřbitově byl slavnostně odhalen v září 1948. Komitét pro postavení pomníku tehdy rozhodl, že na něm budou abecedně seřazena jména zahynulých členů obce s daty narození. Nakonec je na žulové desce vytesáno více jak 540 jmen Židů z Pardubic a okolí, z nichž většina byla deportována transporty 5. a 9. prosince 1942 do Terezína a odsud dále na východ, zejména do Osvětimi. Návrh pomníku je dílem architekta Josefa Freunda z Pardubic, stavbu provedl Václav Zahálka, kamenictví v Pardubicích. Financování zajistila pardubická židovská obec, přičemž velká část peněz přišla ze zahraničí. Součástí památníku je i urna s prstí z koncentračních a vyhlazovacích táborů. Mezi jmény zachycenými na pomníku je i 58 Židů z Holicka. Jejich osud zmapovaly…