Zprávy KPP

Pardubice měly ve výstavnictví (alespoň tom česko-moravském) dobrý zvuk. Nemusíme připomínat jenom tu největší – Výstavu tělesné výchovy a sportu v roce 1931 nebo Východočeskou výstavu z roku 1903 ukazující dovednost místních výrobců, chovatelů a pěstitelů. Také výročí 600 let povýšení na město (1940) dovedli Pardubičtí náležitě oslavit, přestože se jednalo o dobu útisku a nesvobody. A jak jinak oslavit než řadou výstav a doprovodných akcí? O prezentaci historie stolničení se rozepsaly noviny celého protektorátu. A snad právě proto se začalo uvažovat o uspořádání putovní hospodářské výstavy roku 1941 nikoli v hlavním městě, ale u nás – v Pardubicích. O rozsáhlých přípravách samotné výstavy a řady doprovodných akcí vypovídají články v dobovém tisku – Východočeském Večerním Slově a Východočeském Kraji. Ač jsou zprávy poněkud…

Je mrazivá noc, pondělí 29.prosince 1941. Nad protektorátní území Čech přilétá britský čtyřmotorový letoun HALIFAX se sedmi československými parašutisty na palubě. Ve 2.24 vysazuje velitel R.C.Hockey a dispečer škpt. Jaroslav Šustr skupinu ANTHROPOID ve složení Jozef Gabčík a Jan Kubiš u Nehvizd, ve 2.37 výsadek SILVER A u obce Senice nedaleko Poděbrad a konečně SILVER B (Jan Zemek a Vladimír Škácha ) ve 2.56 u Kasaliček na Přeloučsku. Věnujeme se na našich stránkách operaci SILVER A, jejímž úkolem bylo navázat a udržet spojení s československým ústředím v Londýně, spojit se s vedením odboje domácího, zorganizovat zpravodajskou síť a předávat poznatky vojenské, hospodářské i politické, event. zajistit speciální úkoly. Operačním prostorem SILVER A bylo Pardubicko, protože jeho velitel kpt. Alfréd Bartoš (nar. 23. 9. 1916 ve…

Před rokem jsem zdědil malý byt na sídlišti v Pardubicích – Polabinách. Jako Pražáka, který má vlastní bydlení v klidné pražské čtvrti pod Barrandovem, mě napadlo jediné – pardubický byt nechat opravit a prodat nebo pronajímat. Pardubice pro mě byly městem průmyslovým, nikterak atraktivním, kde jsem vlastně znal jenom Velkou pardubickou, hokej, Semtex, radary, nádraží a Kunětickou horu. Takto znalostně vybaven jsem tedy do Pardubic vyrazil. První překvapení se vyskytlo záhy – telefonicky objednaný řemeslník dorazil na minutu přesně, slušně se představil, byl čistě oblečen a jasně chápal, co se po něm žádá. To také později beze zbytku a za velmi rozumnou cenu provedl. Usoudil jsem, že je to světlá výjimka republiky a vyrazil jsem na nákupy jiných užitečných věcí do blízkého OBI, kde jsem požádal o radu obsluhu. Obsluha, k mému…

Před 60 lety: 1. 1. 1952 – Byl založen Cheming Pardubice, jehož cílem bylo vytváření projektů chemickou výrobu. Před 50 lety: 1. 1. 1962 – byl dán do provozu silniční podjezd u sv. Anny v Pardubicích. Před 20 lety: 1. 1. 1992 – Spojil se odtrhl od Pardubic a stal se samostatnou obcí. Před 350 lety: 5. 1. 1662 – Císař Leopold II. potvrdil městu Pardubice všechna dosavadní privilegia. Před 350 lety: 9. 1. 1662 – Pardubičtí židé byli svoláni na radnici, kde jim bylo oznámeno, že na základě rozhodnutí císaře se musí nejpozději do dvou dnů vystěhovat za hranice města. Před 10 lety: 9. 1. 2002 – Pardubičtí zastupitelé schválili zřízení jízdní policie jako součást pardubické městské policie. Před 20 lety: 10. 1. 1992 – byl v pardubické nemocnici otevřen nový neurologický pavilón.

S paní Evou Palyzovou jsem se potkal letos 1. května v Lysé nad Labem a pak ještě koncem května v Pardubicích. Kde jinde než na dostihových závodištích. Netušil jsem, že krátký hovor mezi dostihy bude tím posledním. Jejímu úmrtí dne 6. července t. r. nevěnovala média téměř pozornost. Nebýt dedikace žokeje Lukáška v televizním přenosu, který své vítězství v dostihu připsal její památce, snad bych se o této velké ztrátě českého turfu dozvěděl až z programu srpnové kvalifikace na Velkou pardubickou.

Člen redakční rady PaedDr. Radovan Brož oslavil své 75. narozeniny. Narodil se 29. 9. 1936 v Pardubicích. Po maturitě na pardubickém gymnáziu (tehdy JSŠ) v r. 1954 a vysokoškolském studiu v Praze (Vysoká škola pedagogická a Fakulta tělesné výchovy a sportu – trenérská specializace) se vrací do Pardubic a věnuje se plně lehké atletice. Pracuje jako první profesionální pardubický atletický trenér v tehdejším Dynamu, stojí u zrodu sportovních tříd na Višňovce (dnešní ZŠ Benešovo nám.). V roce 1974 – po vzniku atletického vrcholového střediska mládeže – se stává jeho vedoucím trenérem. Spoluorganizuje atletické soutěže pro mládež (O nejrychlejšího chlapce a dívku Pardubic, Březinův pohár atd.). Má velký podíl na vzniku Sportovního gymnázia v Pardubicích, kde se po jeho zřízení a po politických změnách v roce 1989 stává na šest…

V Pardubicích byla v roce 1894-1895 postavena rozsáhlá budova velmi prospěšná tehdejšímu vojsku. Na průčelí byl tehdy umístěn z černých kovových písmen německo-český nápis, že to jsou C. a K. JÍZDECKÉ KASÁRNY. Tak to stálo na východním křídle hlavní budovy, a nad vchodem pak další nápis pod výsostným znakem dvouhlavého orla: VIRIBUS UNITIS – což bylo panovníkovo heslo a v češtině značí spojenými silami. Početné stáje uvnitř rozsáhlého nádvoří měly podle tyrolského zvyku, přejatého i do vojska, všechna vrata a půdní dvířka nad nimi, kde byla uložena píce, natřena střídavě černožlutými pruhy. A tak z dálky se poznávala příslušnost budovy k vojenskému eráru, protože právě tak byly natírány všechny zábrany i výstražné sloupy stejnou výsostnou rakouskou barvou černožlutou, označující tak majetek tehdejší vojenské správy.

František Přeučil se narodil v Praze 9. října 1907 v rodině krejčovského mistra, u nějž se také vyučil. Po vojně – v roce 1931 – se stal župním jednatelem Živnostensko-obchodnické strany v Pardubicích, jíž také jako redaktor vydával Živnostenské noviny (až do nacistické okupace roku 1939). 1/ Na těchto 8 let strávených v našem městě vždy rád vzpomínal, naposledy na besedě pro místní Masarykovu společnost, uspořádané 28. února 1996. Okupace ČSR pro něj znamenala návrat do Prahy, po likvidaci živnostenské strany se totiž stal redaktorem Obchodních listů v Praze (redigoval je až do jejich zastavení v listopadu 1940). Přitom současně vybudoval tiskařské a vydavatelské družstvo obchodníků, kde byl redaktorem až do podzimu 1948. 2/ Po květnu 1945, když byla Živnostensko-obchodnická strana zakázána (nefigurovala již v novém…

Nemám na mysli oblíbeného českého herce, elegána a pardubického rodáka Jana Přeučila, ale jeho tatínka – Františka Přeučila, významného patriota našeho města a hrdinu třetího odboje proti komunismu. František Přeučil se narodil v Praze v roce 1907. Po absolvování gymnázia se stal osobním tajemníkem Karla Pekárka, poslance Národního shromáždění za Pardubický kraj. Kolem roku 1930 se přestěhoval do Pardubic. Svému synovi Janovi později vyprávěl, jak objížděl na kole nejrůznější schůze a mítingy ve všech koutech kraje a přitom zajížděl až do Hlinska a do Poličky. Vedle své pracovní náplně pro poslance Pekárka se František Přeučil začal věnovat novinařině. V Pardubicích vedl časopis VPŘED, který podporoval hlavně střední vrstvy – řemeslníky a živnostníky. Později se z Prahy do Pardubic přestěhovala také Přeučilova budoucí manželka…

Ve Zprávách KPP číslo 5-6/2011 mě zaujal článek PhDr. J. Kotyka, PhD., který velmi zajímavě popisoval, jak původní Smetanovo, později Osvobození, dnes náměstí Republiky bylo několikrát zneužito totalitními režimy. Naštěstí zvonička u kostela sv. Bartoloměje nacházející se taktéž na náměstí Republiky minulým režimům nesloužila. Přesto je to nyní již 80 let, kdy této stavbě hrozilo zboření. Dokud byl kostel sv. Bartoloměje „pouze“ místem posledního odpočinku Vojtěcha z Pernštejna, nebyla samostatná zvonice potřeba. Když však došlo za života Vojtěcha z Pernštejna k přestěhování kališnické fary a chrám začal sloužit potřebám města, kdy naopak velkolepě budovaná věž poblíž kostela P. Marie ztratila svůj význam, bylo nutno postavit novou zvonici nedaleko chrámu sv. Bartoloměje. Ještě předtím, než byla zvonička postavena, posloužila …