Zprávy KPP

V letošním ročníku Zpráv KPP se věnujeme ve velké míře osmdesátému výročí od konání výstavy tělesné výchovy a sportu, která probíhala v prostoru dnešních Tyršových sadů v roce 1931. Jak je však známo, na počátku 20. století se však v Pardubicích konala jiná neméně zajímavá výstava, kterou byla Východočeská výstava konaná v prostoru dnešních Olšinek a Bubeníkových sadů v roce 1903. Ta probíhala od 24. července do 28. září roku 1903 a za tu dobu ji navštívilo více jak 200 tisíc lidí. Proč však o této akci nyní píšeme? Jedním z účastníků cyklu přednášek Hovory o Pardubicku jsme totiž byli před nedávnem upozorněni, že jeden z výstavních pavilonů z výstavy roku 1903 dodnes stojí a je oblíbeným výletním místem zejména obyvatel Chrudimi, Slatiňan, ale i Pardubic. Jedná se totiž o restauraci Monako nedaleko Slatiňan a známého…

Hrací automaty! „Jde vesměs o výrobky německé, z nichž část peněz jde pryč. A mladí lidé učí se na nich škodlivému karbanu. Proto zcela právem se tyto automaty zakazují!“ Výstraha před podvodníkem! Ve dnech 24. a 25. 11. se potuloval po Pardubicích neznámý muž, který se představoval jako Rudolf Buchta, člen orchestru státní opery ze Sofie! Někdy se také vydával za hudebníka z konzervatoře bez zaměstnání. „Počínal si velmi obratně a podařilo se mu vylákati několik podpor a půjček. V jednom případě dokonce vylákal obraz v ceně 3000 Kč, na který prý by měl zájemce! Nevrátil se však a obraz byl pryč. Bezpečnostní orgány po podvodníku pátrají.“

Když jsem kdysi dávno jako student četl svou první knihu o atentátu od Jaroslava Andrejse „Za Heydrichem stín“, nemohl jsem si jako pozorný čtenář nevšimnout decentní Andrejsovy poznámky: „Neboť v Pardubicích dávno neklape všechno jak by mělo. Je tu příliš mnoho žen a je tu příliš mnoho slabostí pro ně.“ Je fér ale podotknout, že tato poznámka se právě Hany Krupkové ve skutečnosti přímo netýkala. Andrejs vydal svou knihu v roce 1947 a tak autentičnost (ale i trochu více emocí ) je zaručena. I on se však dopouští na různých místech knihy neúmyslně jistých malých nepřesností a tak dodnes nemám jasno ani ověřeno, jak brát jeho citaci z protokolu gestapa (str.325, vydání 1947): „18.6.1942 o 4,15 hod. ráno byly na základě výpovědí Vl. Moravce a Krupkové zmíněný kostel a přilehlá čtvrť obklíčeny, resp.hermeticky uzavřeny.“ Jediné a…

Vzpomínáme letos již 70. výročí stávky v Pardubické Telegrafii (dnes zdevastovaný areál bývalé Tesly v Kyjevské ulici v Pardubičkách) z 9. září 1941. Co o ní vlastně víme? Málo… „Do stávky vstoupilo 1651 dělníků, při likvidaci stávky bylo použito nejen slibů, ale i nátlaku, 5 dělníků bylo zatčeno. Dělníci pardubické Telegrafie žádali zásadní úpravu platů a půjčku ve výši 1 000 korun na zakoupení zimních zásob,“ uvádí historik prof. dr. Jiří Frajdl, CSc. 1/ Pracovník bývalého n. p. Tesla Pardubice ing. Josef Lonner však uvádí, že „i když stávka byla důsledkem mzdového sporu na montáži aparátů, bylo jí dáno ze strany úřadů politické pozadí. Likvidována byla gestapem: nejdříve zatčením 3 členů dělnického závodního výboru, kteří byli ale ještě týž den propuštěni. Avšak ještě týž den odpoledne bylo zatčeno 13 pracovníků z montáže…

Pod tímto titulem jsme v ZKPP č. 7–8/2011 zveřejnili několik velice zajímavých fotografií. Zároveň jsme Vás požádali o případné připomínky – zejména k bližší identifikaci osob na snímcích. Takřka obratem jsme do redakce dostali dopis od paní Anny Bekárkové, dcery paní Jarmily Košťálové, s připomínkou k fotografii z blíže neurčených jezdeckých závodů v Pardubicích (viz níže i s původním naším popisem osob). Původní, ale chybný popis: První lavice zleva: v klobouku paní Jarmila Košťálová-Udržalová za ní paní Morávková. Druhá lavice zprava: MUDr. Václav Horáček, paní Steinerová, dr. Morávek, pan Vitoušek, v klobouku paní Ája Žváčková – žena JUDr. Vladimíra Žváčka

V srpnu letošního roku tomu bylo 157 let od narození barona Artura Krause (1854- 1930). Pardubický občan, gentleman svým upraveným zevnějškem, ustrojením a vystupováním, ale také na tu dobu výstředními zálibami, proto přezdívaný „Bláznivý baron“ – dnešní terminologií snad tak trochu pardubický Jára Cimrman. Byl vyznavačem všeho nového, zvláště v oblasti technického pokroku. V Pardubicích vlastnil první velocipéd i motocykl. Z Norska si objednal lyže a trénoval na „svazích“ valů pardubického zámku a snad i na Kunětické hoře, začal hrát tenis podle příruček a pravidel, které si objednal z Anglie, byl vášnivým fotografem.

Taneční a divadelní sál ve Studánce patřil mezi největší v okolí Pardubic (255 m2) a byl vždy hojně využíván jak k tanci, tak i k divadelním a jiným kulturním programům. Před 2.světovou válkou to byly oblíbené odpolední čaje, pořádané volejbalovým klubem, tak i maškarními plesy, pořádané stejným klubem. Sbor dobrovolných hasičů pořádal každoročně HASIČSKÝ BÁL a Spolek divadelních ochotníků BABSKÝ BÁL. Za války však byly taneční zábavy zakázány a proto Spolek divadelních ochotníků pořádal velmi oblíbené divadelní a kulturní pořady s hudbou a zpěvem. Po válce nezbývalo mnoho času na využití sálu. Jednak to bylo způsobeno zabráním sálu pro ubytování Rudé armády v r. 1945, a nákladnou rekonstrukcí sálu po vzniklých škodách, později jako ubytovna Synthesia Semtín a nuceným využitím sálu pro sklad obilí a jeho značnou devastací.…

PERNŠTÝN Tento ryze mužský a zároveň první pěvecký sbor v Pardubicích vznikl z popudu učitele reálných škol Františka Jandy 18. června 1861, kdy se konala první pěvecká zkouška sboru. Již 4. srpna vystoupil na koncertu pořádaném ve prospěch osiřelé dcery Karla Havlíčka Borovského Zdeny. 6. července 1862 dostal pardubický sbor od pardubických žen prapor a téhož dne odpoledne na slavnostní valné schůzi přijal název PERNŠTÝN. Po Františku Jandovi, Janu Procházkovi a Čeňku Váňovi se stal v roce 1905 sbormistrem učitel Antonín Vendl (1873–1965), který u sboru působí do r. 1944 (tedy plných 39 let!). V témže roce převzal sbormistrovskou taktovku učitel Jan Douša (1909–1973) a v roce 1971 JUDr. Jiří Klicpera (1923–1995). LUDMILA Pěvecká jednota LUDMILA byla založena v roce 1865 jako ženský pěvecký sbor. První vystoupení se…

Dosavadní dosti neúplná pojednání o Hugo Čihákovi máme možnost alespoň zčásti doplnit. Hugo Čihák byl v pardubické aviatice dosti významnou postavou, a tak mu zde věnujme poněkud větší pozornost. Narozen 15. února 1884, Županje (Chorvatsko). 1 Od 21. října 1889 navštěvoval Obecnou školu chlapeckou v Pardubicích na Novém Městě, tedy asi měsíc po zahájení školního roku. 2 Druhou třídu navštěvoval v Praze, 3 zatím nevíme na které škole. Do obecné školy v Pardubicích nastoupil až 12. května 1891. 4 Školu ukončil 14. 7. 1894. 5 Od roku 1894/1895 studoval na pardubické státní reálce, 6 první ročník si však zopakoval. 7 Maturoval 16. června 1902. 8 V létech 1902/1903 až 1906/1907 studoval stavební inženýrství na C. k. české vysoké škole technické v Praze, 9 v roce 1907 byl „vymazán“ pro nezaplacení školného za letní semestr. 10 Dne…

Pardubice se významným způsobem zapsaly do počátků českého létání s letadly těžšími než vzduch v létech 1910–1914 a je potěšitelné, že si této své aviatické minulosti váží. S obnovou krajů je snad vhodné nahlédnout nejen do letecké minulosti Pardubic samotných a Pardubicka, ale celého Pardubického kraje. Najdeme další „letecky památná“ místa, která se zapsala už do počátků létání u nás před srpnem 1914, samozřejmě i taková, která měla velký význam v našem letectví po vzniku Československé republiky. Avšak období po roce 1918 přenechám jiným badatelům.