Zprávy KPP

Vrchnostenský soud na pardubickém zámku nemohl si naříkat na nedostatek práce, ňešil různé spory i přestupky poddaných a těch nebylo málo. Dost často byly to spory majetkové, spory mezi dědici a byly to spory někdy zbytečné, dalo se jim předejít, kdyby zavčas bylo uděláno poslední pořízení nebo zápis do knih. Platila a i dnes platí stále zásada "quod non est in actis, non est in mundo" - co není ve spisech úředních, toho není na světě. Archivy dávají nám dost příkladů. V představách mnohých z nás jsou archivy staré zaprášené listiny a folianty s obsahem vážným až suchopárným, ale ve skutečnosti jsou svědectvím o životě našich předků v minulých dobách, jsou to příběhy dramatické a často i humorné, které nás dokáží i pobavit.

1/ Víme o Vás, že jste dlouholetým pravidelným návštěvníkem SOA Zámrsk a dalších archivů, kde zpracováváte různá genealogická témata. Kdy Vás genealogie zaujala a proč? Genealogie mě zaujala již v mládí, kdy jsem slýchal vyprávět o našich předcích, emigrantech z Kladska. Ale největší vliv na mě měl můj strýc, který začal psát kroniku rodu Ullrichů z Moravanskýho. Za tím účelem objížděl všechny příslušníky našeho rodu a vyptával se jich na vše, co si pamatovali, nebo co ve svém mládí slyšeli vyprávět o svých předcích, jejich zvycích a příhodách. Vypracoval také neúplný rodokmen našeho rodu. Tenkrát nebyly ty možnosti, jaké máme dnes, matriky byly na farních úřadech, gruntovní knihy u soudu, něco na zámku a nebylo to vždy snadno přístupné. Dnes, kdy je všechno soustředěno v SOA Zámrsk, nebo v St.okr.archivu, je práce genealoga značně…

Nedávno jsme v našem časopise otiskli článek o studentském majálesu roku 1947 1) a později pak dva příspěvky k případu vraždy L.Krátkého z ledna 1949, doplněné archívními dokumenty z fondu bývalého bezpečnostního referátu ONV v Pardubicích. 2) V této studii chci vysvětlit okolnosti, z nichž vyrostlo podhoubí "causy KrátkýBy". Půjde i o další doklady studentského odporu vůči komunistickému režimu, jenž se etabloval v únoru 1948.

(věnováno XX. výročí vzniku pardubického brontosauřího centra) Málokterý Pardubák ví, že v Pardubicích sídlí jedna z největších a nejstarších brontosauřích skupin. To je způsobeno tím, že pardubický základní článek Asociace Brontosaura Punťa zdaleka není jen regionální záležitostí. Na brontíky z Pardubic narazíte spíš v Babiččině údolí nebo na hradě Lichnici než v našem městě. Akcemi pardubického brontosauřího centra prošly stovky a snad i tisíce mladých lidí, kteří v drtivé většině paradoxně nebyli a nejsou z Pardubic. Vše začalo před dvaceti lety, v předjaří roku 1974. Tehdy dal inženýr Jiří Jiránek, jeden z duchovních otců brontosauřího hnutí, dohromady skupinu lidí, se kterými chtěl začít v duchu zásad onoho sympatického veleještěra něco dělat. Zahájil tak dvě desítky let trvající řetěz akcí. Až do roku 1987 byl Jirka Jiránek,…

(Závod původně nesl jméno SPOLEK, později VCHZ a nyní je součástí koncernu SYNTH ES IA a.s.) Po odtržení pohraničí na podzim 1939 přišel náš stát i o největší chemický závod SPOLEK PRO CHEMICKOU A HUTNÍ VÝROBU v Ústí n.L. Proto ředitelství SPOLKU, které sídlilo v Praze, se rozhodlo, za ztracený podnik vybudovat nový moderní závod na výrobu barviv a léčiv v Pardubicích, blízko semtínské továrny. Bylo několik důvodů, které určovaly výběr místa: 1) pro nově budovaný závod bylo možno hned získat páru z existující semtínské tepelné centrály, 2) bylo možno snadno vybudovat železniční vlečku ze stanice Rosice n.L., 3) řeka Labe má v Pardubicích dostatek vody, 4) od semtínské továrny až k řece Labi bylo dostatek rovinných pozemků, vhodných pro výstavbu továrny a s možností jejího rozšiřování, 5) řeka Labe dávala možnost…

(přednáška proslovená 5.11.1994 na městských oslavách v hudebním sále pardubické radnice) Vaše Eminence vážený Otče kardinále, Vaše Excelence vážený Otče biskupe, vážená paní primátorko, dámy a pánové, dovolte mi, abych nyní připomněl zakladatelský vztah arcibiskupa Arnošta a jeho rodiny -pánů z Pardubic- k našemu městu. Abychom tento vztah dobře pochopili, je třeba se vrátit až k první listinné historické zmínce o osadě Pardubice. Tato zmínka je obsažena v bulle Sv.Otce Bonifáce VIII. z 15.prosince 1295, v níž je brán v ochranu tehdy klášterní kostel sv.Bartoloměje s domem řádu Cyriaků, t.j. křížovníků s červeným srdcem "in Pordoby", t.j. v Pardubicích. Tomuto řádu patřil tehdy i kostel sv.Jiljí v dnešních Pardubickách. 1) V příštím roce si tedy připomeneme plných 700 let od této první listinné historické zmínky o Pardubicích.

5.listopadu 1994 oslavilo město Pardubice velmi důstojným způsobem 650. výročí vzniku pražského arcibiskupství a předání pallia Arnoštu z Pardubic, jehož 630.výročí úmrtí připadlo též na červen 1994. Dopoledne v 9 hodin přijala primátorka města ing. H.Demlová na radnici vzácné hosty oslav - nově jmenovaného kardinála PhDr.Miroslava Vlka, arcibiskupa pražského a primase českého, a mons.Karla Otčenáška, sídelního biskupa královéhradeckého. Oba se zapsali do pamětní knihy města a obdrželi jako dar knihu Š.Bartoše a J.Kotyka "Pardubice dříve a nyní". Kardinál Vlk ve svém projevu na radnici vyzdvihl prospěšnost návratu ke kořenům a do Evropy, vzpomněl osobnosti druhého biskupa pražského sv.Vojtěcha Slavníkovce a prvního arcibiskupa pražského Arnošta z Pardubic. Hovořil o sladění světské a církevní autority jako za dob Karla IV. Dr.Jiří…

Je tomu pět let (3.11.1989), co nás opustil Karel JIČÍNSKÝ, významná osobnost kultury našeho města, mezi jehož rodáky byl již od studentských let po celý svůj plodný život familiérně přezdíván "ČINDA". Narodil se 24.prosince 1903 v Pardubicích v měšťanské rodině obchodníka Ladislava a Růženy JIČÍNSKÝCH. Vystudoval pardubické gymnázium a promoval na fakultě všeobecného lékařství University Karlovy v Praze. V našem městě působil jako lékařporodník. Vypracoval se do funkce okresního gynekologa a soudního lékaře. Do historie Pardubic se zapsal jako dlouholetý funkcionář Klubu přátel Pardubicka, jemuž posléze dlouho předsedal. Patřil do okruhu aktivní skupiny intelektuálů, kteří tvůrčím způsobem spoluvytvářeli duchovní a umělecké milieu pardubické společnosti. Mnoho let práce obětoval vlastní aktivní účasti na životě ochotníků, ale také…

(26.10.1925-5.10.1994) Dne 5.října 1994 zemřel náhle ve věku 69 let známý pardubický vlastivědný badatel PhDr.Vlastimil ZIKMUNDA, dlouholetý pracovník VČM v Pardubicích (1959-90). Znali jsme ho jako výborného znalce regionálních dějin Pardubicka, hlavně období Pernštejnů a v poslední době období 19. a počátku 20.století. V letech 1976 - 1987 byl také členem redakční rady "Zpráv Klubu přátel Pardubicka". V paměti Pardubáků zůstane natrvalo zapsán jako výborný přednašeč a pohotový debatér se smyslem pro humor. Často též rád prováděl zájemce památkovou rezervací. Byl spoluautorem 3 regionálních publikací (s J.Frajdlem "Listy z dějin vých.Čech" 1965), s F.Šebkem "Pardubicko" (1985) a s V.Hrubým "Pardubice" (1990). Známo bylo jeho úzké osobní přátelství s archivářem Z. Bičíkem, práce s obecními kronikáři i mladými badateli. Roku 1990…

Teprve s obnovením demokracie v zemích střední Evropy si můžeme připomenout, že 14. září 1977 zemřel ve věku 60 let po krátké nemoci v Kolumbijském presbyterním nemocničním středisku v New Yorku bývalý český lékař MUDr. Miloš Bašek. Byl věhlasným specialistou v oboru nemocí ušních, nosích a krčních, uznávaným expertem na Meniérovu chorobu, způsobující poruchu lidské rovnováhy. Právě jemu se připisuje zásluha o vývoj léčení této nemoci, především uplatňováním ultrasonických přístrojů. Zároveň byl Dr. Bašek profesorem svého oboru na Columbijské universitě. MUDr. Miloš Bašek se sice narodil ve Světlé n./S. (3.6. 1917), avšak své mládí prožil s rodiči v Benešovicích u Přelouče a později u starší sestry v Přelouči. Po gymnasijních studiích v Pardubicích, zakončených v r.1936 maturitní zkouškou s vyznamenáním, pokračoval na UK v Praze ve…