Zprávy KPP

Jsou jistě důležitější předěly mezi generacemi, závažnější mezníky, nežli právě ty, které mám na mysli. Ale i ty mají pozoruhodnou souvislost, jak se v nich všechna činnost generačních vln zvedala či opět klesala. V jakém společenství, v jaké době jsme vyrostli my, moje generace, jaké odrazy, vývoj a přerůstání společenského dění dnes z toho všeho zůstalo a v čem žijeme? Co jsme zažili? V mých dojmech, ve vědomí zůstaly nezapomenutelné zážitky z údobí válek, které se zatím v průběhu mého věku nepředstavitelně oddělily a odtrhly od obvyklého generačního vývoje jiných lidí. Přede mnou či později po mně. Protože jsem se narodil v době, pro kterou dnes zbývá jen posměch, útrpnost i kruté odsuzování všeho toho, v čem jsem žil, jelikož - při nejmenším to byl maloměšťácký život, provázen bídou a nouzí většiny lidí, chudých. Bylo to mládí…

V roce 1934 jsem byla přijata jako úřednice ke Krajskému soudu v Chrudimi. Kontrolorem tam byl pan Čížek, který se znal s mým otcem od soudu z Přelouče a byl jeho přítelem. Díky těmto vztahům vymohl mně pan kontrolor, že jsem mohla vzhledem k jízdnímu řádu začínati pracovní dobu o čtvrt hodiny později a o půl hodiny dříve odcházet. President měl jedinou podmínku, aby se o tom nemluvilo. Za první republiky bylo mnoho politických stran, každá z těch stran měla svůj tisk a navzájem se mezi sebou potíraly. Noviny šly na odbyt a lid se bavil.

Druhá polovina sedmdesátých let minulého století byla obdobím krize společenského i politického života. Chrudimský týdeník „Český vychoď' v článku „Tužby vlastenecké" z 19. dubna 1879 píše: „Život náš společenský je mrtev. Divadelní představení dosvědčila nanovo, jak mizerný a špatný krasocit naše obecenstvo ovládá. Dává-li se klasická tragédie nebo veselohra, je prázdno, dává-li se věneček ve prospěch Národního divadla, je prázdno. Zato však, je-li tu cirkus Schmidt nebo tomu podobné věci, bývá přeplněno. Sosáctví a tak zvaná loyálnost se vymáhá úžasně. Spolek veteránů vzkvétá, Sokol upadá. A tak bych mohl žalovati do nekonečna."

MUDr. František Hausmann (nar. 3. 4. 1805 v Hronově, zemř. 29. 6. 1884 v Pardubicích) Marie Magdalena Hausmannová (zemř. 27. 7. 1889 v Pardubicích) Kráčíme-li od centrálního kříže tzv. Staré části Městských hřbitovů k průchodu na jejich novou část, vpravo u ohradní zdi na hrobce rodiny Bon to vy a Stichauerovy nás upoutá starý náhrobní kámen manželů Františka a Magdaleny Hausmannových, který ještě roku 1986 spočíval na místě I. A 45 (plánek J. Jaruše). Sektor I. A odpovídá dnes poloze náhrobní desky, jen její umístění v tomto sektoru se změnilo. František Hausmann se narodil v Hronově 2. dubna 1805 ze sňatku chirurga Antonína Hausmanna (Hronov čp. 2) a Barbory, dceru domkáře Martina Tomeše (Úpice čp. 8). Syn zdědil otcovské povolání ranhojiče, které vykonával v Úpici, odkud se r. 1833 přestěhoval do Pardubic (údaj dr. P. Theina…

Vážení a milí přátelé, opravdu je mi líto, že ocitnuv se v tak mimořádně milém prostředí, o kterém jsem v Pardubicích tolik hezkého slyšel, musím začít státoprávním ohrazením. Já jsem si skutečně téma dnešní besedy nezvolil, naopak: když mi bylo navrhováno, tedy jsem jej odmítl. Odmítl ze dvou důvodů: a) především nepovažuji svou literární činnost za tak významnou, aby se o ní veřejně mluvilo, b) a za druhé měl jsem nepříjemný pocit, obavu, že mluvě na tento námět, padnu v podezření, že si sám vytvářím propagandu. A to by mně bylo velmi trapné. A tak jsem navrhoval všelicos. Třeba že promluvím, jak pardubičtí festival Jiráskova Hronova v roce 1931 zahajovali a po té na něm sedmkrát naprosto suverénně zvítězili, aneb že zavzpomínám na rozpustilá léta kabaretu ASP, který se v Pardubicích zrodil pod nezapomenutelným otcovstvím Jiříčka…

ŽIVOT Jiří Sahula se narodil ve Skutči 27. března 1874 v rodině provaznického mistra Hynka Sahuly. Gymnázium absolvoval ve Vysokém Mýtě. Vystudoval bohosloveckou fakultu, roku 1899 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1900 působil v Adalbertinu v Hradci Králové. Redigoval katolické časopisy ŠTÍT a OBNOVA, vycházející v tomto městě. Působil v duchovní správě v Proséci, Rychmburku a ve Vysokém Mýtě. V období let 1919-22 byl ředitelem katolické záložny „Eliška" v Hradci Králové. Roku 1922 jako biskupský notář, čestný konsistorní rada a děkan obdržel z Vatikánu Zlatý kříž s vyznamenáním „Pro ecclesia et pontifice". Byla tak vysoce oceněna jeho publicistická a veřejná činnost, práce ve Svazu katolických novinářů i ve Všeobecném sdružení katolického dělnictva. Je známo, že J. Sahula byl i nadaným zpěvákem a hudebníkem. Byl žákem Dobroslava…

1) Jak vznikal a zrodil se Váš krásný model Pardubic? V první řadě to byl veliký dojem, když jsem před lety uviděl v pražském městském muzeu model historického jádra Prahy, obdivuhodně přesný a detailní od Antonína Langweila z let 1826 až 1834. Jelikož jsem štukatér-modelář, památkové fasády jsem opravoval, začal jsem již asi před 25 lety vytvářet plastické průčelí modelů fasád. Ovšem ve větším měřítku než je zhotovený model. Pak jsem si uvědomil, že v tomto měřítku, kdybych ho realizoval, by celé náměstí bylo na veliké ploše a nikam by se nevešlo. Proto jsem zkoušel měřítko zmenšovat. Pak jsem viděl plány průčelí fasád Pernštýnského náměstí v měřítku 1:100 od architekta Jana Kováře. Okamžitě jsem pochopil, že by to mohlo být měřítko, které by mně vyhovovalo. Podle těchto plánů a samozřejmě se spoustou fotografií jsem ve svém volném…

Když jsme v létě 1995 dokončovali s kameramanem Jaroslavem Novákem a redaktorem Janem Řeháčkem dokumentární film o průzkumných pracích vykonaných od ledna do dubna 1995 v chrámu sv. Bartoloměje 1), shlédli jsme spolu všechny záběry natočené v tomto období. Bylo při tom možno precizovat dva hlavní závěry: Konstatování pracovníka Archeologického ústavu CAV Mgr. Martina Ježka, že nejstarší dějiny kostela se nemusely odehrávat v dnešních místech, rozvířilo opět diskusi otevřenou na stránkách Pardubických novin rozhovorem pracovníka VČM v Pardubicích p. Tomáše Čurdy z 27. července 1994 o nálezech v Pardubickách (druhý kostel jako součást kláštera cyriaků) a replikou ředitele VCM PhDr. Františka Šebka z 30. srpna až 2. září 1994, která oprávněně operovala známou papežskou listinou Bonifáce VIII. z 15. prosince 1295 o klášteře cyriaků u sv.…

Tento známý znak našeho města tvoří přední polovina stříbrného kor/ě na červeném štítě, pochází ze 14. století, jako rodinný erb pánů z Pardubic. Město jej používá od poloviny 16. století. Tento symbol byl v minulosti umísťován na různých významných objektech, ale také i domech. Kůň byl zobrazován ve skoku i v kroku. V rámci fotodokumentace, kterou jsem zpracoval, uvádím všechna jeho umístění, která jsem zjistil. A) KŮŇ VE SKOKU 1) Zelená brána - Zelenobranská ulice - autor M. Baše rok 1912 2) Kostel Zvěstování Panny Marie (nad vstupními dveřmi) 3) Morový sloup - Pernštýnské nám. (nad vstupními dveřmi) 4) Dům č. p. 60 - Pernštýnské nám. (Bílý koníček) 5) Dům č. p. 80 - Pernštýnské nám. (nad vstupními dveřmi) 6) Radnice - Pernštýnské nám. (na chodníku před vstupními dveřmi) 7) Dům č. p. 518 - Čechovo nábřeží …

K významným počinům promovaného historika Zdeňka Bičíka (1926-1990), znamenitého znalce pardubické vlastivědy, patřilo mj. i sestavení přehledu držitelů titulu „čestný občan města Pardubic". Podjal se úkolu sestavit jejich komplexní přehled od r. 1861, kdy v našich zemích došlo ke změnám v obecním zřízení, až po současnost, a to i přes riziko, že seznam nebude eventuálně úplný a přesný. První variantu seznamu zveřejnil počátkem roku 1969 v pardubickém listu „Zář".1) Uvedl zde 38 osob v abecedním pořadí s udáním profese a datem udělení čestného občanství (někde jen rokem nebo jen poznámkou „neznámo kdy"). Prvními držiteli titulu v tomto seznamu jsou dr. František Palacký a dr. František Ladislav Rieger (20.4.1861), posledním pak sovětský letec P. A. Sibirkin (1965).