Zprávy KPP

Klub přátel Pardubicka připravil pro své příznivce v předvečer podzimní části Městských slavností pohled do budoucna. Ve Společenském sále pardubické radnice se totiž v úterý 7. října 2008 hovořilo o budoucí podobě centra města a zejména Třídy Míru. V úvodu však byli přítomní seznámeni s historií dnešní Třídy Míru, která byla až do poloviny 19. století pouze ryze venkovskou čtvrtí s přízemními dřevěnými domky. Následně pak představili své vize na budoucí podobu centra města dva architekti. Dle ing. arch. Ondřeje Teplého trolejbusy na Třídu Míru rozhodně patří a pozornost by si zasloužila spíše náhrada některých dosluhujících a architektonicky nezajímavých domů za nové, aby působila tato hlavní pardubická třída více reprezentativně. Součástí jeho návrhu je dokonce obnovení podobného objektu, kterým byla kdysi židovská synagoga…

Závod byl založen roku 1927 Jaroslavem Habalem. Stal se typickým příkladem firmy, která nejdříve začínala jako opravna se sídlem na Skřivánku (dnes Chrudimská třída) a která si později postavila vlastní dílnu. Specializovala se na opravy elektromotorů, navíjení statorů a rotorů k el. motorům. Dále vyráběla el. motory do síly 4 KW a kompresory. V továrně byla rovněž zaměstnána majitelova manželka Marie Habalová a sestra majitele Ludmila Habalová. V letech 1927 - 1929 vyráběla firma již pod názvem „Habal a Kraus" v halových dílnách, které svými rozměry naprosto nevyhovovaly požadavkům doby. Dílny, aspoň některé její části, se dochovaly na dnešní Chrudimské třídě dodnes. 1928 - 1929 se stavěla nová hala a roku 1929 byla vybudována transformační stanice. Roku 1942 byla přistavěna slévárna, ve které se vyráběly odlitky pro celou svoji potřebu…

1. část. Nemíním vzpomínat na život za dětských let. Bylo v něm dost těžkých chvil. Rodiče koupili domek na Okrouhlíku a tím se uvázali na mnoho let k splácení velkého dluhu. Když jsem dospěl, přičiňoval jsem se též ze všech sil, aby byl domek náš a abychom mohli lépe žít. Dluh byl uhrazen teprve po skončení druhé světové války. Za okupace mně hrozila práce v Reichu, ale ujal se mě vedoucí podniku, kde jsem dělal účtárenskou práci. Pak jsem pracoval, jak se dalo, také za 300,- Kč měsíčně. Dokonce jsem čtvrt roku byl bez zaměstnání. O tom nechci psát, byla to doba nepříznivá pro mnohé z nás. V roce 1942 jsem se oženil a po dvou letech se nám narodil syn Václav. Život náš plynul klidně při poctivém snažení.

1. Studentský prolog 1908 Chceme-li plasticky postihnout neradostné období 50. let v našem městě, nelze zapomenout na 8. březen 1948 v hotelu Grand, kde pardubické studentstvo reagovalo bouřlivě na lži předáků komunistického SČM o studentské demonstraci v Praze 25. února 1948. Uveďme nejdříve svědectví ministra Huberta Ripky z jeho knihy „Únorová tragedie" o tom, co se stalo v Praze: „Zatímco komunisté s jásotem provolávali slávu svému ministerskému předsedovi, rozehnala policie s pobuřující surovostí průvod protikomunistických studentů, který směřoval k Hradu. Když se během dne rozkřiklo, že se komunisté chystají ve velkém počtu jít k presidentovu sídlu, aby na Beneše činili nátlak, rozhodli se studenti-bylo jich na 10000 - zabránit komunistům vniknout na Hrad. Když ke čtvrté hodině na Hrad došli, netušili, že president již…

Tato střední velká obec se nachází na pravém břehu řeku Labe severozápadně od Přelouče a lze ji dosáhnout po silnici z Přelouče přes Břehy ve směru na Kladruby n/L. ve vzdálenosti cca 6 km. Daleko příjemnější je však pěší procházka z náměstí TGM v Přelouči přes městskou část „Na dole" a lávku přes Labe. A to se již nacházíme v rekreační oblasti města na t. zv. Slavíkových ostrovech, což je skutečná oáza klidu, a dále pak pokračujeme pěší cestou kolem vodních ploch Starého Labe až ke vzpomenuté komunikaci Břehy - Kladruby n./L. Tato pěší trasa představuje časovou náročnost asi 3/4 hodiny pohodlné chůze. V dřívějších dobách (do poloviny 20. století) bylo možno také využít lanového přívozu přes Labe v Semíně, a to buď levobřežními Polabinami z Přelouče nebo od železniční zastávky ve Lhotě pod Přeloučí.

Ve Zprávách KPP 9-10/1996 se objevila výzva k pomoci ve shromažďování údajů o některých pardubických osobnostech. Trochu mne překvapilo, že mezi těmito jmény se objevilo i jméno ředitele pardubického cukrovaru Františka Vambery. Vzhledem k mému badatelskému zaměření mne postava ředitele Vambery zajímá v poněkud zúženém pohledu, a tak mohu k němu připojit jen několik spíše nesouvislých poznámek. Přeci jen jsem se však (při studiu začátků létání v Pardubicích) s jeho jménem několikrát setkal. Nejstarší údaj, jaký jsem nalezl, pochází ze Slavnostního listu ku sjezdu bývalých žáků reálné školy v Pardubicích, ze srpna roku 1887. Zde je mezi absolventy VII. ročníku školního roku 1877-78 uveden „Vambera František, technický adjunkt cukrovaru v Pardubicích." Absolvoval tedy školu v době, kdy snad pro nedostatek prostředků nevydávala výroční…

(nar. 16. 7.1860 Pardubice, zemř. 24. 2.1949 Pardubice) František Vambera se narodil 16. července 1860 v Pardubicích v Labské ulici č. 21 (v dnes již zbouraném domku) v rodině truhláře Fr. Vambery (1825 - 1901) a Josefiny, roz. Stránské (1825 - 1907) jako jejich 3. dítě. Vystudoval reálnou školu v Pardubicích a roku 1881 nastoupil jako technický adjunkt v místním cukrovaru. Zde byl potom správcem a technickým ředitelem. 18. září 1888 se v Pardubicích oženil s Annou, roz. Bubeníkovou (1868 - 1892), dcerou Emanuela Bubeníka (1835 - 1908), bratra zasloužilého starosty Pardubic Václava Bubeníka (1828 - 1879). 21. října 1889 se jim narodil syn František (zemřel 1975), pozdější profesor na Obchodní akademii v Hradci Králové a inženýr chemie. Paní Anna Vamberová zemřela velmi mladá r. 1892 ve věku pouhých 24 let. Její manžel se již podruhé…

„Tak zní název nejnovějšího díla vydávaného společnou prací učitelstva školního okresu pardubického, jež řadí se jak obsahem, tak úpravou k nejlepším spisům české literatury. Máme před sebou dílu prvního č. 6 a 7., pojednávající o přírodních poměrech okresu, v kterém pozornost je věnována poměrům hydrografickým oblasti Středního Labe. Podán jest tu věrný místopisný obraz nynějšího Polabí, jakož i řeky Labe a všech jeho přítoků tak poutavým jazykem, že nám pozorovatelům vývoje dnešní otázky kvapem blížícího se kanalisování (regulace a splavnění - pozn. J.P.) Stř. Labe, jež v zápětí bude míti zánik dnešního svého idylického rázu, ustupujíc namnoze jednotvárnosti, rozehřívá srdce útěchou, že v slově a obraze zachovány budou krásy žírného Polabí nám i věkům budoucím. A v tomto směru právem možno říci, že učitelstvo okresu vykonává práci…

Zemřelý pardubický knihovník Jiří Pertl (1922 - 1986) právem neopomněl uvést ve svém přehledu význačných osobností Pardubicka minulých leť1 vedle jiných i významného pardubického rodáka, čestného občana města Pardubic2) Ing. dr. h. c. Otakara Trnku3). Výčet Trnkových životopisných dat ve své práci zakončil Pertl větou (kterou od něho později převzali i jiní autoři): „V den úmrtí byl (Trnka) jmenován generálním ředitelem Dunajské paroplavební společnosti se stálým sídlem v Bratislavě". Jak té větě rozumět? Upřesněme si, že Trnka v té době žil ve Vídni a o jeho jmenování generálním ředitelem paroplavební společnosti rozhodli v Praze. Shodou okolností však v týž den Trnka umírá. Proč? Byl nemocen? Snad již dlouho nebo dokonce nevyléčitelně?

První snahy o to, aby Pardubice měly veřejnou knihovnu, se objevily již na počátku čtyřicátých let minulého století. V letech 1843 - 1850 existovala v Pardubicích knihovna určená pro potřeby učitelů okresu, avšak sloužila i jiným zájemcům. Koncem 19. století k plnění úkolů komunální i celonárodní kultury již nestačily kulturně vzdělávací spolky. V Pardubicích pak „Měšťanská beseda", pěvecké spolky Pernštýn a Ludmila, hospodářský spolek či spolek divadelní nebo muzejní. Potřebám pardubického občanstva již nestačily spolkové knihovny ze 60. či 70. let. Nevyhovovaly ani knihovny spolků nově založených, např. akademického spolku „Arnošt" či „Mládeneckého spolku". Pozornost věnovaná pardubickou veřejností zřízení městské knihovny v 70. letech zatlačily do pozadí veřejné události. Roku 1897 situace pro založení veřejné knihovny dozrála…