Zprávy KPP

Koncert se konal ve čtvrtek 6.června 2019 v?18,00hodin v?malém sále Domu hudby na Sukově třídě v?Pardubicích. Konal se pod záštitou senátorky za Pardubicko, Přeloučsko a Chlumecko Mgr. Miluše Horské a za podpory Statutárního města Pardubice a partnerů DPS Carmina. Celou akci zahájila sbormistryně Ivana Bednářová. Se šarmem jí vlastním uvedla historii sboru Carmina, přidala různé zážitky a děkovala všem, kteří tyto dětské aktivity léta podporují a zajišťují, kdy sbor získal mnohá velká a zásadní ocenění.

I v době Protektorátu fungovala v naší zemi výroba lihovin. Společenstvo výrobců likérů a lihovin mělo sídlo v Hradci Králové. Jeho starostou byl pardubický podnikatel František Dašek. Za rok 1940 vydalo společenstvo výroční zprávu, kterou získala naše knihovna.

PhDr. Vlastimil ZIKMUNDA (nar. 26. 10. 1925 Oponice - SR, zemř. 5. 10. 19944 Pardubice) Excelentní znalec pardubického historického místopisu a regionálních dějin 19. a 20. století, vynikající rétor a skvělý průvodce po památkách Pardubic ? tak si my starší dobře pamatujeme Dr. V.Zikmundu.

Dva mladí tiskařští dělníci Josef Otto a František Růžička se krátce po svém vyučení sešli na své první pracovní pozici v Pardubicích, v Hoblíkově tiskárně. Denně pracovali vedle sebe a tak při společné práci se radili nejenom o tom, jak co nejlépe zvládnout úkoly a zakázky, ale i diskutovali o životě, o budoucnosti a o možnostech, jak se osamostatnit. Nakonec se v říjnu 1897 rozhodli a společně si na ?Staré poště? pronajali několik místností pro dílnu, sklad i vlastní střechu nad hlavou. Majitelem nemovitosti byl baron Artur Kraus, který oceňoval odvahu obou mladých lidí a dovolil jim všechny potřebné adaptace ? s podmínkou, že jeho to nebude nic stát. Nový podnik si brzy získal důvěru veřejnosti a svojí pečlivou a vzornou prací byl příznivě přijat zákazníky. Zakázky a objednávky se jen hrnuly, a tak se podnik mohl postupně…

Bartošovým deníkem se míní ?červené desky?, kde měl Alfréd Bartoš své materiály. Byly zde zprávy vojenské, politické a kulturní. Dále zprávy došlé a odeslané. Možná také šifrovací klíč (?), popis a výsledek akce ?Škoda?, trojúhelníky ubytování! (?), trojúhelník pohybu stanice Libuše (Potůček), dopisy Valčíka a Potůčka. Nabízí se otázka: neopatrnost nebo nutnost? Člověk nemůže všechno nosit v hlavě. Ilegální pracovník ? rezident, jako byl Sorge, si vedl také deník. Zde odpovídám na otázku, zda to bylo nutné: Ano, bylo! Další otázka, která mne napadla, byla, zda Bartoš měl opravdu napsány adresy přechovavatelů a lidí, kteří jim pomáhali. Pokud ano, tak se nabízí otázka, na co gestapo čekalo? Proč jich nevyužilo při nálezu materiálu u Krupkových? Odpovědi jsou možná hned dvě: 1. Dostali rozkaz sledovat a potom zatýkat. 2. Nic a žádné adresy…

Podle laskavého sdělení správce Larischovy vily p. ing. Františka Bobka (ČSOL) se letos v krovu věžičky nalezlo pamětní prkénko Nr.8 uložené 5.května 1906 při opravě roštu střechy věže. Z fotografií dodaných ing. Bobkem (viz příloha) lze pěkně přečíst:

V červenci 1945 měla krajská organizace KSČ v Pardubicích asi 38 tisíc členů. Strana umístila svůj krajský sekretariát do budovy bývalého hotelu GRAND na dnešním náměstí Republiky, své ekonomické oddělení měla v čp. 222 na Smetanově náměstí. 1/ V čele krajského výboru (dále jen KV) stál v letech 1948-53 předseda, od roku 1953 do 1960 vedoucí tajemník. Předsedy KV KSČ v Pardubicích byli postupně F.Kubát (1945-47), D.Stehlík (1947-49) 2/, J.Lochman (1951-53). Vedoucími tajemníky byli J.Beran (1949-53), F.Pecha (1953-54) a F.Kuba (1954-60) 3/. Ze schůzí zvolených předsednictev byly pořizovány záznamy. 26.dubna 1949 napsal krajský politický tajemník Oldřich Vyhnálek organizačnímu sekretariátu ÚV KSČ dopis, v němž žádal, aby Pardubickému kraji ?bylo pomoženo rychlejším doplněním StB.? 4/ Sám však již byl kritizován na V.…

Zaujmout jednoznačný postoj k osobnosti, se kterou již není možné hovořit, je v historické práci vždy poněkud zrádné. Přesto bych se na následujících řádcích pokusil stručně představit osobnost Aloise Hartmana, restauratéra prvorepublikových Pardubic a zároveň příznivce komunistické strany, jejíž pardubická organizace vznikla také s jeho přispěním. Vedle informací z archivních materiálů je možné využít osobní a rodinné vzpomínky, které se podařilo získat od prasynovce Aloise Hartmana, pana Arnošta Hartmana, který v současné době žije v Praze.

Něco pro zasmání! Před více lety, ještě za rakouské správy, byl mi vyměněn špatně telefon se dvěma sluchátkama za jiný se sluchátkem jediným, ale účtovány mi byly 2 K za druhé sluchátko půlletně dále, což jsem přehlédl. Asi teprve před rokem viděl jsem, že platím neprávem. Žádal jsem telefonní sekci, aby mi více druhé sluchátko neúčtovala. Odpověděli, že mám žádost podat písemně! Konečně letos (roku 1920, poznámka autora), při lednovém placení předplatného jsem si pochválil úřad naší republiky, položka za druhé sluchátko tam nebyla. Ale člověk nemá předčasně jásat. Včera byl mi týmž úřadem předložen účet za odpojení druhého sluchátka?5 K!

Ten dům nelze zařadit do seriálu ?Staré domy vyprávějí?, protože byl zbourán a nahrazen Machoňovou stavbou hlavní pošty Pardubice na rohu Třídy Míru a ulice Na Hrádku. Jde o čp. 105 st.-28 n. V 19. století zde byla zahrada s vilkou uprostřed, již postavil roku 1874 na bývalém pozemku O.Kinského kníže Emanuel Fürstenberg. ?Z pozemkové knihy Katastrálního úřadu Pardubice (vložka 262) a ze zápisu z 12.prosince 1881 se dozvíme, že tuto nemovitost získal kupní smlouvou ze 7.září a 10.října 1881 nezletilý Henri Baltazzi, nejmladší ze 4 bratří a zároveň strýců Mary Vetserové. 1/ Smlouva byla, jak zřejmo z datování, podepisována nadvakrát, t. j. 10.10.1881 na fürstenberském zámku Leontineeschloss a 7.9. téhož roku v Cařihradě (dnešní Istanbul ? pozn. J.K.), podrobnost, která zřejmě souvisí s tureckým původem rodiny Baltazziů…