Zprávy KPP

Dějiny objektu Roku 1507 velký požár zachvátil největší díl obce v hradbách (Sakař, Dějiny I/1, str. 53). Po tomto datu (o případném poškození objektu nemáme zpráv), zde byl (od r. 1516) Martin Boukal, postřihovač, který o sv. Havlu platil 1 gr. (Urbář z r. 1500, fol. 247 a).

Ministerstvo kultury zveřejnilo koncem srpna roku 2000 seznam jedenácti památek, které chce stát v příštích jedenácti letech prosadit do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Na prestižní soupis se z východočeských památek dostal pouze skalní sochařský soubor barokního mistra Matyáše Bernarda Brauna v areálu Betlém nedaleko Kuksu.

Autory architektonického návrhu stavby jsou Ing. arch. Soběslav Macas a jeho syn Ing. arch. Petr Macas. Cílem projektantů je bezkolizní zapojení do organismu města a Masarykova náměstí, odstranění nepříznivého dojmu z vyčnívajícího objektu při pohledu z třídy 17. listopadu, kultivace administrativní budovy výtvarnou a zpříjemňující formou, zajištění výrazně vyššího standartu ?obyvatelnosti? obchodních a administrativních ploch formou vnitřních zahrad a zelených střech. V neposlední řadě se jedná i o vyřešení odpovídajících standartů pro návštěvníky i zaměstnance odstavných a parkovacích ploch, odstranění hluku a skleníkového efektu.

Historie pardubického letiště, umístěného v katastru Popkovic, se začala odvíjet v roce 1930, kdy byly vykoupeny pozemky a zahájeny přípravné práce. Koncem září 1932 bylo letiště schváleno komisí Ministerstva veřejných prací. Modernizace letiště pokračovala a v roce 1937 byl postaven moderní hangár, dílny, garáže, klubovny a kanceláře.

Dne 27. června 1950 byla rozhodnutím československé vlády zřízena ?Vysoká škola chemická v Pardubicích?. Prvním děkanem byl v letech 1950-1951 prof. RNDr. Vilém Santholzer, DrSc. V listopadu 1953 se status školy změnil a nařízením vlády vznikla ?Vysoká škola chemicko-technologická v Pardubicích? (VŠCHT) v čele s rektorem. Prvním rektorem se stal tehdejší doc. Ing. Dr. Jiří Klikorka. Tím byly položeny základy k nejvyššímu stupni vzdělávání ve městě Pardubice.

V městské části Pardubic II Polabiny - Cihelna žijí - nedaleko od sebe - dva devadesátiletí lékaři, členové základní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu č. 4. První z nich je MUDr. Josef Krynický, nar. 23. 10. 1909, původem volyňský Čech. Místem jeho narození je ves Kupičov blízko Vladimíru Volyňského (záp. Ukrajina), kam mladý J. Krynický chodil do gymnázia, potom studoval na lékařské fakultě ve Varšavě. Od 27. 4. 1944 voják Čsl. armádního sboru v SSSR, známý frontový lékař, který se přes Duklu, Liptovský Mikuláš a Vrútky dostal po 9. květnu 1945 do Prahy. Tento devadesátiletý major čsl. armády v. v., nositel Čsl. válečného kříže 1939 a jiných vojenských i civilních vyznamenání žije tu se svou ženou Libuší (n. 1919) v relativním klidu, ne však v odloučenosti od denních starostí lidí, kteří v pardubických Polabinách pobývají.

K napsání příspěvku mě motivovalo už samo o sobě sběratelství pohlednic, které jako jedno z možných ušlechtilých koníčků pomáhá člověku rozšiřovat jeho obzor. Dále musím uvést jednoznačný obdiv k mravenčí práci pí Květuše Veselé (nar. 1948 v Brně), jež vedla k založení daného - prvního soukromého muzea pohlednic ve Svitavách. Ke konečnému rozhodnutí to učinit mě přivedlo loňské ?setkání? s výběrem z bohaté kolekce sbírky už v prostorách nynějšího majitele celého komplexu, a to v Kaňkově sále Východočeského muzea Pardubice. Ještě se sluší dodat, že s městem Svitavy mě spojoval dlouholetý pracovní vztah.

Profesor na pražské Umělecko-průmyslové škole Alois Mudruňka se narodil 12. 9. 1888 jako sedmé, poslední dítě na statku v Uhersku. Rodiče rozpoznali jeho výtvarný a technický talent a nechali ho vystudovat reálku v Pardubicích. Ihned po maturitě byl přijat na Umělecko-průmyslovou školu v Praze. Od roku 1907 studoval u profesora Dítěte a od roku 1910 u profesora Maška. Pro svůj talent a odborné znalosti byl přijat 1. 12. 1912 na tuto školu jako asistent profesora V. Maška a vyučoval deskriptivní geometrii a ornamentální kreslení. Posléze se stal na tomto ústavě řádným profesorem.

Je mi drahá vzpomínka na pana doktora Karla R. Krpatu, mého milého souseda. Když za horkých letních dnů zaléval svou zahrádku, obvykle jsem se objevila za plotem a zapřádala hovory. Nazýval mě drahou paní sousedkou a já byla na ten titul moc pyšná. Vždy mi řekl něco z historie, to byla celý život moje největší láska... Bylo to asi v roce 1938, kdy jsem pana doktora navštívila v jeho advokátní kanceláři. Znala jsem ho tehdy jen z úředních styků, ale velmi jsem si ho vážila. Pan doktor byl udiven mou návštěvou, vyzval mě, abych se posadila a řekla mu, co si přeji. Pamatuji se, že jsem byla rozčilená a že jsem asi nepůsobila dobrým dojmem. Svěřila jsem se mu zajíkavě, že bych si přála být spisovatelkou, ale že nevím, jak se to dělá, jak si mám počínat, na koho se obrátit, aby mi poradil.

V nedávných dnech - 2. 9. - se dožil nejméně poloviny života (to říká on sám) dlouholetý člen a obdivovatel našeho klubu MUDr. Jaroslav Hovorka - spisovatel (člen Pen - klubu a Obce spisovatelů), lékař pracující kdysi v oblasti všeobecného a interního, leteckého a kosmického lékařství, chorob přenosných včetně tropických a jejich epidemiologie. Nyní akupunkturista.