Zprávy KPP

Když jsem v září 2019 prováděl v rámci Dnů evropského kulturního dědictví Evropským spolkovým domem, zabýval jsem se při tom i rozkrýváním starší historie původních domů, jež na tomto rohu Pernštýnského náměstí stávaly před postavením Občanské záložny (dnes ESD) roku 1890, t. j. domů čp. 53-55. Přitom mi vyvstaly před očima velmi emotivní děje, jež se tu odehrály od roku 1848 dále.

(nar. 14.6.1910 Pasečnice, zemř. 26.2.2005 Pardubice) Budoucí „vězeň svědomí“ se narodil na Domažlicku, ale od roku 1946 žil v Pardubicích. Za druhé světové války žil a pracoval v Dobříši, od 15.července 1945 byl obvodním tajemníkem národně socialistické strany v Berouně. Od 10.října 1946 byl krajským tajemníkem této strany v Pardubicích a intenzivně spolupracoval s JUDr. PhDr. Ludvíkem Novotným, bývalým okresním přednostou v Pardubicích a poslancem Josefem Koutem. Již 5. března 1948 byl zatčen novým komunistickým režimem a uvězněn ve vazební věznici Okresního soudu v Pardubicích pro „podezření z protistátní činnosti“. Musel být však propuštěn pro „nedostatek důkazů“. V noci 26.srpna 1949 byl však zatčen znovu a vyslýchán bitím StB „U Libuše“. Po věznění u Krajského soudu v Chrudimi a na Pankráci byl 8,července 1950 ve…

(První kapitola z Vlastivědné čítanky Pardubicka – Našim i cizím) Rodnou půdu Pardubičanů, i domov mnoha nových přišlých obyvatel, možno přehlédnout z památné hory Kunětické, jež jako ponurá, věkověčná stráž pne se nad ní vysoko své témě, korunované malebnými troskami hradními. Když v zářném letním slunci tone květnatý kraj, spatříme z Kunětické hory okraje rodné své kolébky, řasný chvojný lem na severní straně v lesích panství dašického (chvojenských), v němž bělají se kostelní věže Býště a Chvojna, na východě nad úžlabím holickým uvidíme vysoké kopce, Velinský a Hradce, a na jihovýchodě prahorní pásmo Železných hor s vískami na úbočích a míčovským kostelíkem na temeni, jehož rozsochy na severozápadě podávají si ruce při Labi s křídovými pahorky, jež kryje temný háv lesů panství chlumeckého (dnes část připojena k Pardubicku). A v…

Druhý díl knihy o Slovanech se ve 2. kapitole bude věnovat místním podnikatelům a živnostníkům. Mezi ně patřili i stavitelé a architekti, kteří byli budˇ místní anebo se velkou měrou svými stavebními počiny zapsali do stavebního rozvoje původních částí Slovan, tedy Familie a Studánky. Mezi ně patřili například stavitelé Jaroslav Krupař, Václav Kašpar st., a následně jeho synové Emil a Karel Kašparovi (firma V. Kašpara synové) nevyjímaje ani Antonína Manycha, zetě Václava Kašpara st. Pojďme si tedy připomenout jejich osudy a osudy jejich rodin ve zkrácené verzi upravené přímo pro Zprávy KPP.

(nar. 1874, Bohuliby č. 14 – zemř. 1948, Praha) Ing. Vendelín Dvořák – úředně oprávněný a přís. kult. technik a civil. geometr v Pardubicích zde působil asi od roku 1909. Kancelář měl na náměstí Čs. legií v Pardubicích. Zde provozoval svoji technickou kancelář podnikatelství vodních staveb. Za první republiky bydlel v Přelouči, v pozoruhodné dřevěné vile. Ta byla postavena přibližně ve 20. letech 20. století a je ukázkou tzv. lidové či tradiční architektury. Ing. Dvořákovi se narodily dvě dcery. Byl budovatelem několika přehrad, majitelem uhelny v Holicích, majitelem továrny na nábytek v Podlesí (dříve Schönwald, dnes u Bartošovic v Orlických horách) a také majitelem Schönwaldského mlýna. V Holicích byly dvě cihelny. Cihelna, která se nacházela ve Starých Holicích, byla založena v roce 1886 a patřila Ing. Vendelínu Dvořákovi. Ten ji…

V 11. čísle časopisu „ČD pro Vás“ (roč. 2019), jenž je k dispozici volně na všech nádražích ČD, píše známý záhadolog dr. Arnošt Vašíček o pernštejnské hrobce u sv. Bartoloměje v Pardubicích. Článek má název „Tajemství prokleté hrobky“ (s. 26-27). Autor v závěru článku klade sugestivní otázky po důvodech zrušení chystaného antropologického průzkumu v Pernštejnském roce 2012. Náš KPP vydá letos v inovované podobě rozebraný sešit ediční řady AB-Zet Pardubicka „Pernštejnové na Pardubicku“ s výsledky nového průzkumu z roku 2019, jenž prováděli Jiří Šindelář (Naše historie z.s., M. Vožice) a PhDr. Jan Frolík, CSc. (ARÚ AV ČR). V tomto čísle zatím nabízíme jako „předkrm“ 3D fotografie, jež byly při průzkumu pořízeny.

Doznívalo v nás ještě nadšení a radost ze svobody po porážce německého nacismu… Netušili jsme, že to, co přijde, bude ještě horší, protože půjde o boj Čechů s Čechy. Přesto kolem nás vznikaly situace, jež mohly varovat i nás, nezkušené školáky. Pocházela jsem z podnikatelské rodiny. Můj otec měl snahu v úrodném kraji vybudovat potravinářský průmysl. Začal v období krize roku 1930. Šlo to pomalu, začal s výrobou polévkového koření a s kostkami hrachové polévky v objektu, kde se dříve vyráběl ohýbaný nábytek. V roce 1940 mu ho Němci zabrali, že to není potřebné pro válečnou dobu a předělali to na výrobu součástek na obnovu aut a tanků, což potřebovali pro přeloučskou Zbrojovku. Po válce opět otec firmu obnovil, ale v roce 1948 pochopil, že to nepůjde. Nabídl podnik potravinářskému průmyslu, byl přijat – on i syn – za zaměstnance smlouvou…

Dne 15.ledna 1942 v noci se podařilo radiotelegrafistovi skupiny Jiřímu Potůčkovi-Tolarovi po několika marných nočních pokusech, prováděných asi od 7.ledna 1942, navázat oboustranné spojení mezi skupinou SILVER A a Vojenskou radiovou ústřednou (VRÚ) ve Velké Britanii. K vzájemnému spojení byla skupinou Silver A použita agenturní spojovací souprava s krycím názvem LIBUŠE, dopravená z Anglie letecky jako výbava skupiny Silver A v noci na 29.prosinec 1941. Skupina SILVER A ve složení velitel Alfred Bartoš, rotmistr Josef Valčík a svobodník-radiotelegrafista Jiří Potůček byla vysazena mezi Poděbrady a Městcem Králové u vesnic Ostrov-Senice–Podmoky, s navigační chybou asi 40 km od plánovaného místa seskoku.

Jak ovlivnil Vaši hudební dráhu Váš dědeček, skladatel a dlouholetý chrudimský regenschori Karel Židek (1912-2004)? Vyrůstal jsem v nesmírně inspirativním rodinném hudebním prostředí, kde každý hrál na nějaký hudební nástroj a působil hudebně - pedagogicky. Dědeček mne již od mých 4 let brával do kostelů k varhanám při mších sv., v sedmé třídě ZŠ jsem také zpíval pod jeho vedením v chrámovém sboru, začal se od něj učit na varhany a postupně jsem tuto starobylou a krásnou profesi přebíral… Můj otec, rovněž skladatel a flétnista Petr Židek (*1942) byl dlouholetým ředitelem ZUŠ v Chrasti u Chrudimi, kde jsem se od šesti let vzdělával nejprve ve hře na housle, později na violu a klavír… Právě otcův pedagogický akcent směrem ke komorní, souborové a orchestrální hře mne rovněž velmi formoval. Později jsem na této ZUŠ, která…

Z Heřmanova Městce pochází ukázka cenného psaní, kam směřovalo 1 407,85 korun z Vídně. Adresátem byl Knížete Kinského důchodový úřad. Jeho význam i účel byl odlišný od toho, co známe dnes. Úřední obálka v ceně 2 haléřů nesla státní znak, německy psanou adresu a předepsané údaje. Byla tištěna roku 1906. XII. jak je patrné. Uvnitř byla jedna bankovka 1 000 K, čtyři 100 K a mince v hodnotě 7,85 K. Inkoustovou tužkou poznačil poštovní úředník hmotnost 157g a poštovné 78hal. Razítka pošty Wien 9 jsou špatně čitelná, protože mince uvnitř bránily lepšímu oražení. Poštovní úředník použil známku 72 hal. císaře FJI na koni, dále pak 6 hal. císaře Leopolda II. (1790-92) a 12 hal. císaře Františka I. (1792-1835), který byl jeho synem a s nímž se pojí řada epizod spojených s Prahou. Jeho nástupcem byl už císař Franz Josef I. …