Zprávy KPP

První záznam o požáru v obci Brozany je z roku 1843. Oheň vypukl těsně před žněmi a zachvátil 2/3 vesnice. Popelem lehly především staré dřevěné domy. Požár vznikl v domě čp. 12 údajně od vzníceného másla! a dostal se až na protilehlý konec vesnice. V nastalém zmatku, kdy po ruce nebylo hned nářadí na hašení ani organizovaného hasičského sboru, nebylo dlouho nikoho, kdo by požár lokalizoval.

Přes 80 let ležel v jednom domě ve Štěpánově u Přelouče dost poškozený vojenský kapesní kalendář na rok 1916. Tehdy stál 1 korunu a byl vydán v Brně nákladem ?Nového Lidu? roku 1915. Jak je napsáno na jedné ze stran, patřil infanteristovi (1) Rudolfu Koženému z Mokošína na okrese Pardubice (2). Ten za 1. světové války musel narukovat a dne 12. ledna 1916 byl odvelen od strážního útvaru k 98. pěšímu pluku č. 98 a jeho 7. polní rotě do Josefova (3). Na stránce s nadpisem ?Adresy známých? uvádí pouze jméno Anna Kožená, Štěpánov č. 3, p. Přelouč, okr. Pardubice, Čechy (4).

Opravdu jsou staré, zanedlouho jim bude sto let. Začínají v roce 1906 zápisem o zkoušce do primy českobudějovického gymnázia a končí v září 1919 radostným výkřikem čtyřiadvacetiletého poručíka: A odpoledne zérvus vojno, jdu do civilu! Mezi tím se odvíjí proces formování jednoho mužského, pro můj život nesmírně důležitého, protože se jmenoval Jindřich Steinitz a byl to můj otec.

Další období v historii pardubických firemních papírů lze vymezit počátkem 20. století a dobou první světové války, respektive rokem 1918.

(in: Krajem Pernštýnův, roč. 18, č. 2, z 1. 10. 1937) Motto: Láska pravá spočívá na naději. V naději na život věčný. Taková láska je teprve láskou, protože věčnému nemůže být lhostejno. Věčnost ? věčnost nenastává teprve po smrti, věčnost je již teď, v tomto, v každém okamžiku. A proto neodkládat nic pro nějakou věčnost vzdálenou. T. G. Masaryk.

Protože generál Gajda byl zbaven poslaneckého mandátu a generálské penze, pořádaly místní fašistické jednoty sbírku na jeho tzv. existenční fond. Akce na podporu Vůdce se zúčastnila i pardubická jednota NOF. Jedním z pořadatelů sbírky byl MUDr. František Novotný z Chrudimi. Na pardubickém okrese se vybralo 35 000 Kč, v celé republice se očekával výtěžek 1 milion 500 000 Kč. 1)

Ve Zprávách KPP z roku 1982 byla na str. 262 zveřejněna fotografie, v té době zřejmě velmi objevná, soudě podle textu, kterým pan dr. Jiří Kotyk publikovaný snímek doprovodil:

Ve Zprávách KPP z let 1996 a 1997 jsem vzpomínal na své působení v pardubickém muzeu v létech 1945 ? 1952. To byla vlastně jen první část oněch pamětí. Jistě nejzajímavější, přece však ne zcela úplná, protože mé působení v muzeu končí až rokem 1987, kdy jsem odešel do důchodu. Druhé období, k němuž bych se rád ještě alespoň jednou na stránkách našeho časopisu vrátil, bylo poznamenáno neobvyklými zásahy politické moci, tehdy u nás rozhodující. Tato rozhodnutí byla ve svých důsledcích někdy zcela nepochopitelná a často dosti smutná. Ale v zájmu historické pravdy nelze zamlčet i tu okolnost, že právě mezi léty 1960 ? 1970 se stalo pardubické muzeum, díky shodě příznivých náhod, známým v celém světě.

Koncem roku 1950 v rámci probíhajících organizačních změn celé koncepce chemického průmyslu na území Československa došlo ke vzniku samostatného výzkumného pracoviště s názvem ?Výzkumný ústav všeobecné chemie?. Toto výzkumné centrum v areálu Rybitví nedaleko Pardubic vzniklo odlukou od původního mateřského závodu ?Spolku pro chemickou a hutní výrobu?, který byl o něco později přejmenován na ?Východočeské chemické závody?. Ředitelem nového pracoviště byl Ing. M. Stodola.

Je známo, že za rakousko-uherské monarchie byla řada projektů stavby železnic, které se však vlivem 1. světové války už stavět nezačaly a mladá ČSR už pak neměla prostředky na jejich pokračování. Nutno dodat, že měla problémy s přestavbou a dodatečnými stavbami, aby pokryla spojení s jednotlivými částmi republiky, kdy oproti dřívějším časům monarchie, kdy hlavní tahy byly ve směru sever ? jih, nastala změna a hlavní tahy musely směřovat od západu k východu.