Zprávy KPP

?V neděli dne 13. září uspořádal Východočeský aeroklub v Pardubicích v rámci výstavy sportu a tělesné výchovy na nově upraveném letišti pardubickém letecký den pod protektorátem předsedy vlády Udržala, který se též osobně dostavil. Účast jak letců vojenských i civilních, tak obecenstva byla veliká, takže lze mluviti opravdu o podniku velmi zdařilém. Třebas že dopolední počasí zdálo se ohrožovati hladký průběh dne - pršelo a byl silný vítr - vyčasilo se nicméně k polednímu tak, že celý program byl zdařile vyčerpán.? Takto psal časopis Letec roku 1931 o 1. leteckém dnu VAP.

Pan president navštívil město Bohdaneč dvakrát. Poprvé to bylo 23. 9. 1922, kdy se při návštěvě východočeských měst zastavil také v Lázních Bohdaneč. Celé město a hlavně náměstí s radnicí bylo slavnostně vyzdobeno. Pan prezident přijel do Bohdanče až večer, ale to nemohlo zabránit slavnostní náladě obyvatelstva, které se tu sešlo i z okolních obcí. Následoval uvítací projev starosty města Josefa Moravce. Pak promluvilo několik zástupců okresu a nakonec pana prezidenta za venkov oslovil Josef Kroužel, rolník z Křičeně. K dobrému zvyku patřilo též přednesení básní vybranými žáky. Tou se stala především Marie Ševčíková.

(?Čas? 1922 z 26. dubna) MUDr. Stan. Schulhof, zubní lékař v Pardubicích, dříme již třetí rok věčný sen. Jméno jeho již jen zřídka se objeví ve sloupcích českého tisku, památka jeho, tak svěží v prvé době po nenadálé jeho smrti, zejména v kruzích esperantistů, kterým v dru Schulhofovi odešel nevšedně nadaný básník, jaksi bledne a ztrácí se v ruchu událostí a ve shonu denního života. Ale já vzpomínám velice často na tohoto dobrého člověka a přítele zvlášť milého, kterého osud zavál skoro současně se mnou do Pardubic, kde jsme prožili plná dvě desítiletí ve stálém osobním styku a ve společné práci i zápase za věc pokroku, za dobro národní i ideály všelidské.

Ve vlastivědné abecedě dr. Theina z dvojčísla 1-2/1992 Zpráv Klubu přátel Pardubicka najdeme heslo ?MUDr. František Mesany, primář?. Jen tak na okraj - autor v něm jméno tohoto pardubického chirurga uvádí nesprávně - správně se psal se dvěma -ss-, tedy Messany. Další nepřesnost spočívá v délce působení MUDr. Messanyho v pardubické nemocnici. Nepracoval v ní od roku 1902 třicet let, jak uvádí autor, ale od března 1903 do ledna 1927, kdy odešel na odpočinek, tedy necelých 24 let. V textu je i zmínka o verších, které básník Josef Svatopluk Machar věnoval dr. Messanymu jako dík za záchranu života. Protože je tato zmínka poměrně kusá, povězme si o věci trochu víc.

Parlamentní systém v Rakousku - Uhersku byl podstatným způsobem vylepšen úpravou tzv. prosincové ústavy z r. 1867. Tato úprava spočívající především v zavedení všeobecného, rovného, přímého volebního práva, byla vyhlášena 26. 1. 1907. Stalo se tak po delším politickém zápase a vyjednávání. Všeobecnost uzákoněného volebního řádu tkvěla v tom, že hlasovat směl každý občan, který ovšem nebyl z voleb vyloučen nějakým omezením. Vylučovací důvody byly značné, ale ve většině případů logické a racionální. Z dnešního hlediska by byl nepřijatelný a diskriminující důvod zřejmě jediný, a to odepření volebního práva ženám. Rovnost spočívala v tom, že každý volič měl jeden platný hlas. Tím byl v podstatě zrušen kuriální systém, který vycházel z rozdělení voličů na kurie s nestejným počtem poslanců. Přímost tkvěla v opuštění volitelské praxe. Podle…

V době, kdy před staletími Vilém z Pernštejna koupil pardubické panství, táhl se od Pardubiček až na sám břeh Labe za Hůrkami les. Les hluboký, bažinatý, jen v jednom místě s kamenným podložím. Pan Vilém k sobě povolal Martina Šišku. ?Rozhodl jsem se v tom lese zbudovat rybníky. Bude potřeba k nim přivést vodu. Vezmi lidi a vykopej k rybníkům strouhu!?

V blízkosti města Pardubic se zvedá do nadmořské výšky 295 m Kunětická hora. Je tvořena horninou, jejíž název je sodalitický tefritický fonolit. Patří do nejvýchodnější části Českého středohoří, jeji geologické stáří je třetihorní a odhaduje se na 17-35 milionů let. Z geologického hlediska se jedná o výlevný podpovrchový útvar - lakolit. Vlastní magnetické těleso bylo v průběhu let erozí obnaženo do dnešní podoby. Při výstupu magmatu ze zemského nitra byly vyneseny části druhohorních usazenin (pískovce, opuky a pod.) Proto v sobě magma uzavírá balvany těchto vypálených opuk, které se přeměnily žárem v modrošedé až někdy žlutě zbarvené horniny, zvané porcelanity. Na těchto kontaktech magmatu s opukami vznikla i například známá žlutá skalka tvořená porcelanitem vynikající kvality.

Loni tomu bylo 90 let, co byl v Pardubicích vybudován vodovod. Co tomu významnému dílu předcházelo? Již v 16. století postavili páni z Pernštejna vodovod za účelem zásobování obyvatelstva vodou. Voda byla přiváděna z vodárny, zřízené v obci Srchu, dřevěným potrubím 5 km dlouhým do kašny před býv. budovu Obč. záložny na Pernštýnském náměstí. Při této vodárně byly zřízeny lázně.

(Aneb jak se Prodaná nevěsta v Pardubicích postarala o to, že vyhodili tajemníka KSČ.) Výraz ?vládní vojsko? je pro příslušníky mladší generace pojmem už téměř neznámým, ba i mnozí dříve narození si vzpomínají jen mlhavě. Připomeňme si tedy nejdřív, že šlo o české vojenské útvary v Protektorátu Čechy a Morava, zřízené za německé okupace po likvidaci čs. armády v roce 1939. Tyto útvary vznikly z části jejího sboru profesionálních důstojníků a poddůstojníků. Tato špatně vyzbrojená, německým velením kontrolovaná symbolická jednotka, čítající asi 7 000 mužů, byla určena především ke strážní službě. Nás však více než tato její činnost zajímá vojenská hudba vládního vojska a zvláště pak její vztah k Pardubicím.

Pro regionální historiky pardubického okresu je tak trochu zahanbující skutečností, že se o otázkách židovské komunity v pardubickém okrese ve vztahu ke 2. světové válce psalo jen velmi málo1).