Zprávy KPP

( k 110. výročí narození) Emanuela Nohejlová – Prátová se narodila 3. 6. 1900 v Opatovicích nad Labem jako třetí dcera MUDr. Emanuela Nohejla a Berty Schmidtové. Mladý pár se usadil v Opatovicích nad Labem v domě č.p. 55, ve kterém přišly na svět tři dcery. Nejmladší z nich byla Emanuela. Základní školu navštěvovala v rodných Opatovicích. Po dokončení povinné školní docházky začala dojíždět do Pardubic na nově založené Dívčí reálné gymnázium Boženy Němcové. Tři dny před maturitou ulehla s těžkým zápalem plic, neboť v létě 1918 se v kraji rozšířila epidemie španělské chřipky. Slečna Nohejlová maturovala až 3. října. 1)

Za komunistů Na počátku roku 1948 lidé cítili, že se podle všech náznaků v politickém životě za jejich zády děje něco neobvyklého. Napětí vzrůstalo. Vadasovi měli připravené plány k nové výstavbě a výrobě, k tomu však již nedošlo. Krátce po únorovém převratu v roce 1948 došlo 2. března ke znárodnění podniku i prodejny. Z prosperujícího podniku se staly pouhé Energetické dílny, n. p., které se snažily zabavit i Vadasův osobní majetek. V kancelářích se objevilo plno neznámých tváří a Jarkovi byl představen nový komunistický „národní“ správce ing. Pešl, který ho měl nahradit. Jarka všechno přijímal s naprostým klidem, předal plány na patnáct let dopředu, předal klíče, vzal si pár svých drobností a hrdě odešel. Rodina znovu dostala zákaz vstupu do továrny a situace se opakovala, jako když přišli nacisté. Zůstali zcela bez…

PhDr. Ladislav Kudrna, Ph.D. je mladým autorem (*1975) již sedmé knihy o našich západních letcích za 2. světové války ( Když nelétali. Život našich letců v Polsku, Francii a Velké Británii za 2. světové války – LIBRI, 2003, Českoslovenští letci v německém zajetí 1940–1945 – Naše vojsko, 2006, Českoslovenští letci ve Velké Britanii a válečné fenomény – Naše vojsko, 2006, Na zemi a obloze západní Evropy. Příběh českého pilota Stanislava Fejfara – Naše vojsko, 2007, „Útěkář“ Otakar Černý, plukovník letectva v záloze. Jeden český osud na pozadí dvou totalitních režimů – Naše vojsko, 2008, Jeden ze zapomenutých mužů. Plukovník letectva Petr Uruba, pilot československé bombardovací perutě, jako průvodce „krátkým“ 20. stoletím – ÚSTR Praha, 2008 a Odhodláni bojovat. Vlastenectví československých letců v průběhu druhé světové války na…

Časného rána v sobotu 23. září 1922 vyrazila z Prahy na Kutnou Horu kolona aut, vezoucí prezidenta T. G. Masaryka a jeho doprovod k návštěvě tohoto starobylého města. K lítosti Kutnohorčanů se hosté v městě zdrželi prohlídkou jen v předem stanoveném časovém rozmezí, protože je ten den čekala ještě dlouhá pouť. Z Hory zamířil prezident do nedaleké Čáslavi a odtud pak dál na východ Čech, na Pardubicko. Tady byla první zastávkou Přelouč, kde byl TGM i jeho doprovod nadšeně uvítán stejně jako po pár kilometrech v Živanicích či v Bohdanči, kam kolona dorazila již za šera. V Pardubicích auta zastavila před hotelem Veselka, kde měl prezident připraven nocleh.

Rok 1930, dokončení V poslední době se množily bytové krádeže v Rašinově ulici. Jedním z okradených byl i obchodník Karel Adler, kterému pachatel odcizil zlaté hodinky, šatstvo a peníze. Zloděj byl dopaden. Jednalo se o Bohuslava Pospíšila z Pardubic, který byl dodán do vazby okresního soudu. Ve čtvrtek 30. října došlo na Skřivánku před Svobodovou továrnou k vraždě! Na svou ženu, se kterou se rozváděl, čekal Antonín Čech, bývalý úředník, t. č. bez zaměstnání. Když Marie Čechová vyšla z továrny, napadl ji dýkou, kterou jí dvakrát vrazil do srdce. Vrah prchal směrem k nádraží, kde byl však zadržen. Jeho manželka na místě zemřela. Důvodem k tomuto činu byl rozvod, se kterým se však Antonín Čech nemínil smířit!

Pardubice jsou důležitým dopravním uzlem naší země. Kromě toho, že je zde kolébka české letecké dopravy, procházejí jimi též důležité železniční tratě. Tepnou celostátní železnice je trať z Olomouce do Prahy, která zahájila provoz v roce 1845. Když první vlak ve směru z Olomouce na Prahu vyjel z choceňského tunelu, vyklonil se hlavní inženýr trati ing. Jan Perner z vlaku a uhodil se hlavou o sloup. Těžce zraněný pak s otřesem mozku pokračoval v jízdě do Pardubic ke svým rodičům. Přes veškerou snahu lékařů v Pardubicích druhého dne svému zranění podlehl. Místo tragického zranění stavitele naší hlavní železniční trati – výjezd z choceňského tunelu – je zachyceno na známce z roku 1995, kdy jsme slavili 150. výročí první jízdy vlaku z Olomouce do Prahy. Stoleté výročí dráhy Olomoucko–Pražské připomněla poštovní správa …

Vždy, když navštívím rosický hřbitov a stojím u hrobu svých rodičů, procházejí mojí myslí osudy lidí, kteří již nežijí, ale trochu jsem je znal. Bude to někomu připadat nevýznamné, ale vím, že byly chvíle, které mohly proběhnout jinak, než se to ve skutečnosti událo. Mám k tomu tuto malou poznámku. Bratr mého strýce se jmenoval Josef Kolda, mladý, svědomitý chlapec a Sokol, byl zaměstnán v některé tiskárně, asi u Brixů. Krátký čas po okupaci se s dalšími podílel na rozšiřování protiněmeckých letáků, byl zadržen a odsouzen k 3 letům vězení. S jeho bratrem jsme s ním udržovali písemný styk pouze v němčině (moc jsem toho neuměl) jednou za 2 měsíce a trochu mu tak pomáhali, hlavně když pracoval u vysoké pece kdesi v Polsku (Bobrek Karf) a měl odřené nohy. Naštěstí se vrátil, hubený a zdecimovaný a u babičky stravou a kravským …

Až do poloviny minulého století nebyly řádové sestry ničím neobvyklým ve zdravotnických zařízeních. Pochopitelně bude zajímavé si přiblížit situaci v pardubické nemocnici. Tehdy zde zaměstnané sestry byly z kongregace Milosrdných sester III. Řádu sv. Františka. Jako zdravotní sestry pracovaly na všech odděleních nemocnice. Tento řád měl i svoji odbornou školu, kde se sestřičky na své poslání vyškolovaly. Jiné sestry pracovaly v kuchyni, kde nejen vařily, ale i zpracovávaly zeleninu i ovoce a zavařovaly. Samy se staraly o obdělávání pozemků a zahrad, odkud ovoce a zelenina pocházely. Kupodivu se zachovala fotografie kuchyně s pracujícími sestrami. Sestry rovněž zastávaly veškeré práce v ústavní prádelně. V budově, kde dnes sídlí ředitelství nemocnice, měly sestry pokojíky, v nichž bydlely. V místech dnešní lékařské knihovny…

V letošním a v příštím roce si připomeneme 120. výročí narození významných osobností železničního pluku v Pardubicích. Jedná se o dva bratry Karla Kašpara a Miloslava Kašpara, narozené 22. 7. 1890 a 19. 12. 1891 v Rokycanech, kteří později žili a pracovali v Pardubicích. Rodina Kašparova pochází z gruntu U Žáčků v Kamenné č. 3, dnes Všechlapy č. 18, okres Volyně. První zpráva o Kamenné pochází z Darování královny Elišky ze dne 11. srpna 1314, kde byla označena jako svobodné Brdo, jehož součástí byla také kamenná zemanská tvrz zvaná „Borkové grunt“ obklopená borovými lesy. V chalupě U Žáčků se narodil Jakub Kašpar (1863-1928), otec obou jubilantů, jako jedno z osmi dětí. Hospodářem na chalupě se stal jeho bratr Josef (1873–1937).

Na vrcholu husákovské normalizace, v době prověrek, vyšel v novinách OV KSČ „Zář“ následující článek o činnosti profesora Jana Žemly (1900–1972) za nacistické okupace z pera jeho kolegy a osobního přítele. Ještě roku 1988 rozvědčík Pavel Minařík v publikaci „Alasca House“ (ed. SIGNÁL) tvrdil, že „výsledkem teroristické činnosti Žemlovy skupiny bylo např. zavraždění syna předsedy ONV v Pardubicích V. Krátkého“ (s. 65).